Chlorid hořečnatý – ekologičtější variace pro levnější solární články

Totožná substance, která se využívá při výrobě tofu a koupacích solí, může nahradit vysoce toxické a drahé chemické látky, kterých je zapotřebí při konstrukci solárních článků.

„Jon Major ze Stephensonského institutu stojí před depozičním systémem, zařízením využívaným v první fázi zpracování chloridu hořečnatého.“Zdroj: University of Liverpool
„Jon Major ze Stephensonského institutu stojí před depozičním systémem, zařízením využívaným v první fázi zpracování chloridu hořečnatého.“Zdroj: University of Liverpool

Těžko říct, jestli na tento originální nápad přišli výzkumníci z Univerzity v Liverpoolu v lázních nebo při vegetariánských hodech, výsledky jejich inovačního výzkumu už ale zveřejnil i prestižní časopis Nature.

Bez chloridu kademnatého (ClCd2) se dosud při výrobě solárních článků neobejdete a narazíte na něj v milionech solárních panelů po celém světě.

Tato sloučenina s vysokým stupněm eko-toxicity je jednak důvodem přísných bezpečnostních opatření ve výrobních halách, kde se panely rodí, a současně i příčinou rozporů v otázce, nakolik jsou solární články vlastně ekologickým zdrojem energie. Navíc jeho chemická příprava stojí nemalé peníze.

Proti němu nyní fyzik liverpoolské univerzity a současně výzkumný pracovník Stephensonova institutu obnovitelných zdrojů, Jon Major, vynesl na světlo účinky chloridu hořečnatého (MgCl2).

„Může bez problémů funkčně nahradit chlorid kademnatý, můžeme jej snadno extrahovat z mořské vody, a přitom se jedná o látku, na kterou narážíme poměrně běžně,“ říká Major. Chlorid hořečnatý se totiž využívá při výrobě tofu, v koupelových solích nebo jako posypová sůl při odledování vozovek.

Srovnání „výrobní“ ceny, tedy porovnání nákladů frakce obou chloridů, také jednoznačně nahrává hořečnaté variantě. Cena za jeden gram MgCl2 činí asi $0,001, zatímco u ClCd2 je to $0,3.

„Stavíme proti sobě nejen levnější a dražší variantu, ale také bezpečnější a ekologičtější proti toxické,“ dodává Major. V současnosti jsou ty nejlevnější solární články vyráběny s tenkým povrchovým filmem teluridu kadmia (CdTe), ale jsou schopny konvertovat méně než dvě procenta slunečního záření na energii. V případě, že by u nich bylo využito chloridu hořečnatého, mohla by se jejich efektivita zvýšit až na 15 %.

„Nemyslím si, že bychom ještě stále potřebovali pro výrobu ekologického zdroje energie toxické varianty,“ dodává Major. „Aby byla solární energetika skutečně konkurenceschopná vůči konvenčním zdrojům, musí být především levnější. A přechod z chloridu kademnatého na hořečnatý by mohl výrobní cenu ještě dále výrazněji snížit.“

Sdílet: