Bioplyn z lidských exkrementů je nadějí pro rozvojové země

Lidé jsou sami o sobě úžasným zdrojem energie. A když vynecháme vlastní elektrický potenciál, pořád jsou tu ještě naše živočišné odpadky. Jen samotný bioplyn pocházející z lidských tekutých odpadů může generovat energii pro 138 milionů domácností, uvádí ve zprávě rada OSN.

„Bioplyn získaný z rozkladu lidských exkrementů by mohl zajistit energii pro 138 milionů domácností.“ Zdroj: UNU-INWEH
„Bioplyn získaný z rozkladu lidských exkrementů by mohl zajistit energii pro 138 milionů domácností.“ Zdroj: UNU-INWEH

Zlepšit mnohdy katastrofální hygienickou situaci v rozvojových zemích, ochránit životní prostředí a zdraví obyvatel. A k tomu ještě generovat obnovitelnou energii z poměrně netušeného zdroje: lidských exkrementů.

Takový je závěr studie, kterou pro radu OSN vypracoval kanadský Institut pro Vodu, Životní prostředí a Zdraví (UNU-INWEH). Tamní výzkumníci se podívali na lidské odpady trochu jinou optikou. A když vyčíslili jejich finanční hodnotu coby obnovitelného zdroje paliva, dobrali se neuvěřitelné částky.

Ročně totiž globálně spláchneme do kanalizace okolo 12,5 miliard (kanadských) dolarů. A přitom by právě tyto odpady mohly ve formě bioplynu zásobovat čistou energií až 138 milionů domácností.

Jen pro představu je to tolik, že by to stačilo pro celou Indonésii, Brazílii a Etiopii dohromady. Přitom technický proces anaerobního rozkladu fekálií je ve své podstatě velmi jednoduchý, a je možné jej realizovat takříkajíc na koleni.

Naši čtenáři stejně jako drtivá většina Evropanů nemá problém, kam si odskočit na toaletu. Jenže 2,4 miliard obyvatel planety Země takové štěstí nemá. Například 60 % Indů stále chodí vykonávat potřebu do přírody (v lepším případě).

Přitom jen vyčíslení indického bioplynu z odpadů může přinést úsporu 200-376 milionů dolarů v tamním energetickém průmyslu. Jinými slovy, tento poněkud specifický odpad nejímat a nezpracovávat je jako šlapat si po štěstí.

Jak říká Corinne Schuster-Wallaceová, vedoucí autorka studie: „Podívejte se třeba na Ugandu. Tamní malé komunity nejspíš nikdy nebudou mít centralizovaný kanalizační systém. Nezaplatí se jim, a ani jeho pořízení by nebylo ekonomické. Co nemají? Elektřinu. A co mají? Úplavici a tyfus ze znečištěných vodních zdrojů. Jeden krok přitom může znamenat vyřešení obou problémů. A to nejen v Ugandě, ale kdekoliv na světě.“

Sdílet: