Evropský trh s emisními povolenkami se hroutí

Evropský systém pro obchodování s povolenkami na emise EU ETS vstoupil od letošního roku do své další fáze. Má vůbec smysl obchodování s emisními povolenkami? Nejen na tuto otázku se snažili najít odpověď odborníci na konferenci Emission Trading 2012.

Primárním cílem systému obchodování s povolenkami bylo snížit emise CO2, skeptici ale poukazují na to, že se v průběhu let celkový objem emisí nesnížil. A co více – někteří velcí znečišťovatelé na systému docela slušně vydělávají právě proto, že měli v minulosti velké emise.

Ondřej Miňovský z Českého hydrometeorologického ústavu hovořil o celosvětové situaci ohledně emisí skleníkových plynů. „Vedou“ USA a Asie včetně Ruska, v Evropě je situace podobná jako v Austrálii, Kanadě a v Brazílii, nejmenší emise jsou z pochopitelných důvodů v Africe a některých zemích Jižní Ameriky.

Je nasnadě, že světové emise CO2 z fosilních paliv stále rostou a současně se spalování fosilních paliv podílí na celkových emisích z 57 %. Nejde ale jen o dopravu, jak by se mohlo zdát – ta se podílí pouze z 13 %.

Emise nebudou klesat. Porostou

Očekává se, že světové emise do roku 2035 vzrostou na zhruba 43 miliard tun. Zatímco země spadající pod OECD své emise krotí, asijské regiony nespadající pod OECD své emise CO₂ stále zvyšují a předpokládá se, že je do roku 2035 zdvojnásobí (zhruba 19 miliard tun oproti 9 v roce 2006). Růst by měly i emise na středním Východě, ale ty mají v celkovém přehledu jen mariginální význam.

Je zřejmé, že snaha snižovat emise ovládá konkurenceschopnost evropských podniků. Vyšší emise (v milionech tun) než HDP (v miliardách USD) mají jen země nespadající pod OEDC v Evropě a Eurasii, v Asii a na středním Východě.

Předpokládá se, že v roce 2025 by tento poměr měl zůstat už jen v ne-OECD Evropě a Eurasii a v roce 2035 by měly být ve všech světových regionech nižší emise CO2 než HDP, vysvětluje Miňovský.

Čína vede, má ale hodně obyvatel

Pokud se podíváme na jednotlivé státy podrobněji, nic překvapivého nezjistíme. Největším producentem emisí CO2 je Čína. Produkuje více než sedm a půl miliardy tun emisí CO2 ročně (23 % celkových emisí) a jasně vede před USA (přes pět a čtvrt miliardy tun) a Indií (necelé dvě miliardy tun).

Zhruba dvakrát vyšší emise než Indie pak má 27 členských států EU plus pobaltské republiky (Estonsko, Lotyšsko, Litva). Co se týká ČR, ta je se 108 miliony na 37. místě na světě.

Grafy se ale zásadně změní, když se přepočítává CO2 na osobu. Rázem vede Katar před Trinidadem a Tobago a Nizozemskými Antily. USA jsou na dvanáctém místě, Čína a Indie se ani nedostaly do top 25. Tam ale není ani ČR, je na šestadvacátém místě.

V ČR se sice podařilo od roku 1990 emise výrazně snížit, ale na druhou stranu se pořád plus mínus pohybujeme na stejné úrovni jako v roce 1999. Tyto hodnoty by měly dle Miňovského do roku 2030 kontinuálně klesat.

Krize udělala z povolenek zbytečnost

„Původní myšlenkou EU ETS bylo využití tržní motivace jako nejefektivnějšího nástroje pro dosažení nízkoemisní ekonomiky,“ připomněl Ondřej Stecker zastupující na konferenci ČEZ. Evropská energetická politika totiž stojí na dvou pilířích, z nichž jeden je jednotný trh a druhý právě EU ETS.

Původní odhady MMF o ekonomickém růstu ale doznaly vážných trhlin zejména krizí v roce 2008 a ani od roku 2011 nestoupá křivka globální ekonomiky vzhůru.

Došlo tak k situaci, kdy již zafixovaná nabídka povolenek nereaguje na podstatně nižší objem vyprodukovaných emisí. V roce 2020 bude přebývat 1400 až 2200 milion tun povolenek, stále však panuje nejistota ohledně budoucnosti leteckého sektoru v EU ETS.

Trh s povolenkami nefunguje

Stecker vzpomíná, jak v první fázi obchodování vedl přebytek nabídky nad poptávkou až k pádu ceny povolenek na nulu a současný přebytek také působí propad ceny.

Podmínky pro reformu EU ETS by pak mohlo vylepšit propojení Evropského a Australského trhu s povolenkami plánované na rok 2015. „Austrálie produkuje zhruba desetkrát méně emisí než EU,“ připomíná Stecker.

Miroslav Řehoř z OTE (Operátor trhu s elektřinou) připomněl, že EU ETS nezahrnuje všechny emise. Zatímco globální emise jsou dle IPCC 49 giga tun CO2 ekvivalentu, EU ETS pokrývá jen 1,9 giga tun, tedy 3,88 %.

„Evropa by měla napnout veškeré úsilí na dosažení nové globální dohody, ať je těch zbývajících 96% emisí skleníkových plynů alespoň nějak regulováno,“ míní Řehoř. Zejména půjde o to zaměřit se na emise z letecké dopravy.