Ústřice mají Američany chránit před velkou vodou
Hurikán Sandy, v pořadí desátý hurikán „atlantické“ sezóny roku 2012, vešel do dějin. Ukázal totiž newyorčanům žijícím dosud v relativním bezpečí před klimatickými anomáliemi, že tropická bouře z Karibiku se umí natáhnout až k jejich domovům. 
Nezvyklá situace navíc velmi prakticky doložila, že některé oblasti, jako například těžce postižený Staten Island, nejsou na takové dramatické události připraveny. Město posléze zareagovalo sérií architektonických a designérských soutěží, které měly adresně zacílit na předcházení nebezpečí stoletých a pětisetletých vod. Jeden z vyhlašovatelů, Institut Buckminster Fuller, nyní vysoce ocenil návrh Kate Orffové.
Kate Orffová spolu s kolegy navrhla propracovaný systém, kteří řeší problematiku nejen z technického úhlu pohledu, ale má také přesah do sociální sféry a oblasti životního prostředí. A klíčovou roli při něm hrají ústřice.
Projekt Oyster-tecture totiž počítá s vytvořením série členěných bariér (tedy ne jednolitého vlnolamu) podél nejexponovanějšího východního pobřeží Staten Islandu.
Vybudované bariéry mají vytvořit tišinu, do které se budou koncentrovat zástupci živočichů a rostlin, jež dávají přednost klidnějším vodám, ale především také ústřice. Částečně vegetací zarostlá tišina tak vytvoří ochranný lem podél pobřeží, na který by na souši navázaly parky a rozlivné zóny podél vodních toků.
Orffová připouští, že první tvůrčí impulsy počítaly spíše s vytvořením nějaké hráze, podobně jako v Holandsku. Příčné modely ale dokázaly, že ani nizozemský model by město škod na majetku a životech neuchránil.
Namísto pevné bariéry, na kterou by vlny narážely, se proto volně inspirovala mangrovovými lesy, do kterých se síla vln narážející na pobřeží rozmělní. „Nejde o to vlny zastavit, ale zpomalit je, ubrat jim na výšce a síle,“ říká Orffová.
Navrhovaný zelený lem podél pobřeží by to dokázal, a k tomu ještě řadu věcí. Oyster-tecture totiž vrací do vod v okolí New Yorku živočicha, který zde byl dříve hojný, a na jehož sběru vystavěli svou slávu už první osadníci.
Ústřice mohou napomoci, stejně jako navrhovaný mix vegetace mořských trav, zapuštěných kůlu se sítěmi a umělými přesypy, k přečištění vody (ústřice profiltruje na 150 litrů vody) a celkovému zlepšení stavu životního prostředí.
Navrhované řešení bylo pro hodnotící komisi zajímavé proto, že se nevyznačuje nákladností, a jednostranná technická řešení nahrazuje přirozenými přírodními mechanismy.
Super řešení. Nejdříve jsme museli přírodu zlikvidovat, abychom přišli na to, že nejlepší je jí napodobit. :-)
Máte bohužel pravdu. Něco podobného jsou třeba kořenové čističky odpadních vod. Dokážeme přírodu znásilnit a pomocí chemie vodu vyčistit pro 500 lidí naráz, ale tohle zařízení to dokáže přirozeně podle rozlohy pro 5 a více lidí nonstop. Jenže je problém právě s tím prostorem. Ostatně výpočty, kolik hektarů uživí soběstačně jednu rodinu, dejme tomu o 5 lidech, známe. Jen toho úrodného prostoru tolik nemáme, tak jsme si začali pomáhat chemií. Jinak by bohužel neproběhla ani průmyslová revoluce a dodnes by sedláci stěží uživili sami sebe a šlechtu. Kdepak ještě nějaké měšťany, průmyslníky a dělníky. A dnes víme, že dát chemii pryč z procesu výroby potravin (ne pěstování a chování, ale opravdu výroby) znamená velmi rychlý hladomor. Takže stejně pomalu, jak jsme se dopracovali k dnešnímu stavu, se budeme muset prokousat k nějaké náhradě. I když tohle je hloupý příměr, tady k té vodě by spíše pasovalo zrušení rovných toků, obnova meandrů, výstavba poldrů a podpora samočistící schopnosti řeky.
Neviděl bych to tak vyhraněně. V úvodním textu jsem trochu přeháněl. Jsou možnosti, jak samočistící procesy zintenzívnit a přitom zůstat v intencích přírodních zdrojů. Je to o určité disciplíně pokud se týče generování odpadů. Biologické čistírny jsou toho příkladem, když jste už na toto téma narazil. Jsou mohem menší než kořenové a pokud se živí převážně vhodnou biomasou :-) tak prosperují dobře. Samozřejmě, že tvrdá chemie bakterie likviduje, proto je vždycky potřeba navázat i určitým životním stylem, ale nakonec nám to příroda vrátí. V dobrém i ve zlém.
Mohl byste mi prosím ozřejmit tuto vaši větu?
A dnes víme, že dát chemii pryč z procesu výroby potravin (ne pěstování a chování, ale opravdu výroby) znamená velmi rychlý hladomor.
Pokud vím tak nejvíce je chemie, pro zajištění dostatečného objemu, nutná právě při pěstování, nikoliv při úpravávch potravin. Ano klesla by použitelnost některých druhů, ale stále existují postupy z preindustriální doby jak potraviny uchovávat po dlouhou dobu. Například sušení, ikdyž lehce pochybuji o tom že první rok by bylo možné takto zakonzervovat dostatek potravin., nebyly by na t asi kapacity. Pak také ale hlavní složkou potravy jsou pokrmy z obilnin, které jsou na chemii závislé jen při pěstování zbytek zpracování na ní již tolik závislý není.