Kuvajt staví solární elektrárnu na horší časy

Kuvajt, který vystavěl svou ekonomiku na ropném bohatství pod zemí, začíná myslet na budoucnost. V současnosti se sice jedná o čtvrtý nejbohatší stát v regionu (za Katarem, Bahrajnem a Saudskou Arábií), ale věci se mohou brzy změnit. Kuvajt se proto rozhodl pro realizaci svého prvního projektu zaměřeného na obnovitelné zdroje energie. Na pobřeží vybuduje solárně-termální elektrárnu.

Lokalita v regionu Kabad (který byl dosud vyhrazen spíše zemědělskému hospodaření) se má od nynějška stát centrem obnovitelných energií celé země s dvěma miliony obyvateli. U města Al-Abydia má vyrůst zařízení o výkonu 280 MW za 3,27 miliardy dolarů, které má být schopno zásobovat 100 000 domácností. Vysoké počáteční náklady jsou tu spojeny především s budováním nezbytné dopravní infrastruktury a elektrické sítě.

Projekt na obří koncentrační solární elektrárnu, kde roli objednavatele hraje stát, je již schválen a podepsán. Staviteli se mají stát zástupci společnosti HSBC, kteří dosud hráli roli nezávislých státních poradců pro oblast obnovitelných zdrojů. Výstavba samotná má být zahájena koncem listopadu a hotova během příštího roku.

Solární elektrárna u Al-Abadiya je vůbec prvním takovým projektem, který Katar připravuje. Je reakcí na nedávné vládní prohlášení, podle kterého by země ráda dosáhla 15% podílu OZE v energetickém mixu do roku 2030. Mimochodem, právě rok 2030 je oním předpokládaným a obávaným datem, kdy by nekonečné proudy ropy na Arabském poloostrově měly začít postupně vysychat.

Rozhodnutí Kuvajtu je možná unikátní v této zemi, která obhospodařuje více než 1500 výnosných vrtů, ale v rámci celé arabské oblasti není ničím novým. Na obnovitelné zdroje energie pozvolna přechází i další ropní tahouni v regionu, kteří si je mohou dovolit. V současnosti se podobné projekty realizují v Saudské Arábii, Kataru, Ománu, Bahrajnu. Konkrétně Saudská Arábie usiluje o třetinový podíl solární energetiky do roku 2032.

Podle různých předpovědí čeká Kuvajt v dalších patnácti letech spousta práce. Země zbavená ropného bohatství totiž může čelit ekonomicko-sociální katastrofě obrovských rozměrů. Přibližně 94 % obyvatel žije prakticky v jediném městě, celá oblast se potýká s nedostatkem pitné vody a země má kromě ropy jen minimum jiných využitelných zdrojů.