Poradí si příroda s plasty v oceánech sama?

Výzkumníci ze Západoaustralské univerzity (UWA) analyzovali více než tisíc detailních snímků drobných plastových odpadů unášených mořskými vlnami, aby dospěli k poněkud nečekanému závěru. Příroda si totiž nějspíš s plasty umí poradit sama!

„To, jak se plasty kumulují uvnitř organismů názorně demonstruje i obsah žaludku mrtvého albatrosa.“   Zdroj: en.wikipedia/Foester
„To, jak se plasty kumulují uvnitř organismů názorně demonstruje i obsah žaludku mrtvého albatrosa.“ Zdroj: en.wikipedia/Foester

Jistá druhově rozmanitá skupina jednobuněčných fotosyntetických organismů, konkrétně rozsivky, nejenže využívá povrch mikroplastů jako své dočasně obydlí, ale částečně je tím i rozkládají, a zajišťují jejich poklesnutí na mořské dno. Je tedy problém s plasty vyřešen?

Jednoduché rozsivky vybavené křemičitou schránkou, řazené mezi hnědé řasy, nejsou pro algology a fykology žádnou novinkou. Vysvětlitelná je i jejich záliba v usazování se na plastových mikročásticích. Objevné je ale to, že silnější nános rozsivek zatíží mikroskopický plastový fragment natolik, že konečně klesne ke dnu.

Samotnou situaci s plasty v mořích to sice neřeší, ale problém alespoň trochu zmizí z očí. Alespoň to tvrdí výzkumnice Julia Reisserová (UWA): „Díky rozsivkám skutečně v oceánech dochází alespoň k určité biodegradaci tohoto specifického odpadu. Plasty ve svrchní, prohřáté a prosvětlené, vrstvě vodního sloupce se staly vyhledávané řadou mikroorganismů, z nichž někteří svou přítomností urychlují jejich rozklad.“

Bližší průzkum těchto mikroskopických společenstev dává prý do budoucna naději na lepší zpracování plastových odpadů. „Kdybychom se naučili s těmito mořskými druhy pracovat, mohlo by to být mnohem levnější a efektivnější, než se snažit využít (kultivovat a namnožit) dostupné mikroby sladkovodní.“

To, že rozsivky a jiné mikroorganismy plasty v mořích rozkládají, případně pomáhají s jejich sedimentací na dně, není ještě dobrou zprávou. Zatím nikdo totiž vlastně netuší, jaké jiné sloučeniny se rozkladem mikroplastů uvolňují do životního prostředí, a co způsobí masy jemného plastového písku na mořském dně.

Zpráva ze Západoaustralské univerzity přichází v době, kdy podle statistik UNEP připadá na kilometr čtvereční oceánu až 13 000 mikroplastových částiček na hladině. Situace je podle vedoucího programu UNEP Achima Steinera natolik vážná, že:

„Vyhazování plastů do oceánů nás dohromady stojí asi třináct miliard dolarů ročně. Jde o vyčíslení škod na životním prostředí, je to cena za zničené pláže, ohrožené korálové útesy, za pokles výnosů z rybolovu a otrávená zvířata.“

Smutné podle něj je fakt, že všichni dobře víme, co je zapotřebí udělat, a nečiníme tak. „Je nezbytné zabránit tomu, aby se plasty dostaly do oceánu. A k tomu nám stačí jen tři prosté kroky: snížit množství odpadu, znovu-využívat plastový odpad, recyklovat.“

Sdílet:

6 komentářů: „Poradí si příroda s plasty v oceánech sama?

  • 27. 9. 2018 (8.42)
    Permalink

    2Tom: Jsou i bioplasty na bázi škrobu a kyseliny mléčné (plně kompostovatelné)

    Reagovat
  • 10. 7. 2014 (19.58)
    Permalink

    Já bych se nezaměřil na nic. z ČR se do moře žádné plasty nedostávají, jinak tento problém je spíše dočasný , protože tím jak zdražuje ropa bude o plasty větší zájem neboť je lze přeměnit na motorovou naftu a použít jako palivo pro auta..

    Reagovat
    • 11. 7. 2014 (14.59)
      Permalink

      Divil byste se co je všechno vidět na česlech elektráren, a pokud vezmete do úvahy že pod ČR jsou na Dunaji celé dvě a na Labi celá jedna a samozřejmě se zde nezachytí všechno, takže ano nedostane se toho do moře tolik, ale stále se tam plasty dostat mohou.

      Reagovat
  • 10. 7. 2014 (9.27)
    Permalink

    Ještě bych k tomu dodal, že existují už i alternativní bioplasty, které jsou relativně snadno rozložitelné a nevytváří žádná nepřirozená rezidua. Vzhledem k ceně je potřeba vytipovat ty produkty, které se nejsnáze dostávají mimo kontrolu a tam se zaměřit. Podle mě to nejspíše budou obyčejné a všude dostupné pytlíky a tašky a možná ještě PET lahve.

    Reagovat
    • 10. 7. 2014 (15.17)
      Permalink

      Možná bych ještě se zaměřil na polystyren, který se nerozkládá vůbec, jeho používání by mělo být co nejvíce omezeno.

      Jenom je otázka o kolik jsou tyto odbouratelné plasty dražšší, než ty neodbouratelné.

      Reagovat
    • 11. 7. 2014 (8.47)
      Permalink

      Asi vás moc nepotěším, ale pro přírodu ty takzvané biologicky rozložitelné plasty nejsou nic přínosného. V praxi to znamená, že k plastu se přidá materiál, který rychleji degraduje a tak se například plastová taška rozloží na tak drobné částečky, že nejsou pozorovatelné lidským okem. Ovšem v přírodě stále jsou. Klasickou plastovou tašku jste mohli odstranit třeba při úklidu lesa. Tohle už z přírody jen tak nedostanete.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.