Na skládkách elektroopadu leží tuny zlata a stříbra

Neadekvátní úroveň recyklace, nefunkční systémy zpětného odběru, nevhodné či nedostatečně pokročilé technologické postupy. To jsou hlavní faktory, jež v roce 2014 stály za tím, že na skládkách po celém světě skončilo dohromady na 1000 tun stříbra a přibližně 300 tun zlata.

„Myčky a mikrovlnky jsou nejzastoupenějším produkovaným elektroodpadem.“ Zdroj: Phil Noble/PA
„Myčky a mikrovlnky jsou nejzastoupenějším produkovaným elektroodpadem.“ Zdroj: Phil Noble/PA

Drahé kovy se sem dostaly jako nedílná součást 41,8 milionů tun elektroodpadu. Pouze s šestinou e-odpadů je přitom správně nakládáno.

Podrobnou zprávu o globálním elektroodpadu uveřejnila nedávno na svých stránkách Univerzita OSN (United Nations Univerzity, UNU). Většinu elektroodpadu tvoří běžná spotřební elektronika, především kuchyňského původu. Pouze 7 % elektroodpadu tvořili mobilní telefony, kalkulačky, stolní počítače, tiskárny a notebooky.

Sekce IT tedy loni přispěla menší mírou, než bylo dosud zvykem, počítače dosud tvořily většinou dvouciferný podíl. Téměř 60 % objemu ale tvořil pestrý mix vybavení využívaného v domácnostech a podnicích.

Podle údajů UNU se tu sešlo na 12,8 milionů tun „malého domácího náčiní“ (vysavače, mikrovlnky, toustovače, elektrické holicí strojky, videokamery), 11,8 mil. tun „velkého domácího náčiní“ (pračky, sušičky, myčky, elektrické trouby, fotovoltaické panely a okolo 7,0 milionů tun chladicí techniky (ledničky, mrazničky, mrazáky).

Menšinu v tomto výčtu tvořili již zmíněné IT nástroje (3,0 milionů tun), o to více se ale sešlo monitorů, obrazovek, displejů a plasmových televizí (6,3 milionů tun). Seznam uzavírá 1,0 milionů tun lamp a osvětlovacích prvků.

Údaje o milionech tun často zapadnou pro svou obtížnou představitelnost, vězme tedy, že bychom na odvezení této globální hromady potřebovali 1,15 milionu čtyřicetitunových náklaďáků. Přičemž tyto vozy by vytvořili kolonu dlouhou 23 000 kilometrů, repsektive vzdálenost mezi New Yorkem a Tokiem.

Podle tohoto výčtu pak autoři zprávy z UNU odvodili, že na skládkách skončilo na 16 500 tun železa, 1900 tun mědi, a také 11 % celoročního celosvětového výtěžku zlata a drahých kovů za rok 2013. Kromě stříbra a zlata skončilo na skládkách nezanedbatelné množství hliníku, paladia, wolframu, dohromady za 52 miliard dolarů.

Spolu s drahými kovy ale na skládky zamířilo i značné množství ryze toxických prvků. Na čele přitom stojí téměř 2,2 milionů tun olovnatého skla, 300 000 tun rtuti, kadmia a chromu z baterií, a okolo 4400 tun CFC sloučenin.

Téměř třetina (32 %) veškerého světového e-odpadu má svůj původ v Číně nebo USA, ale na obhajobu jihoasijského kolosu nutno poznamenat, že zde je průměrné produkované množství e-odpadu za rok velmi nízké (3,7 kg na obyvatele).

V Evropě pak v množství produkovaného e-odpadu bezkonkurenčně vedou Norové (28,7 kg na obyvatele). Nepřekvapí, že nejméně e-odpadu produkují africké země, v průměru okolo 1,7 kg na osobu. Ale není žádným tajemstvím, že právě do těchto zemí se drtivá většina elektroodpad vyváží.

Rektor UNU, David Malone, k tomu podotýká: „I letos se potvrdilo, že skládky elektroodpadu globálně představují velmi hodnotný „městský důl“ vzácných surovin a rezervoár recyklovatelných materiálů. Spolu s tím se ale stávají také toxickou skládkou, na které je zapotřebí počínat si s maximální opatrností.“

Objemem dvaačtyřiceti milionů tun odpadů to ale nekončí. V roce 2018 je očekáván nárůst objemu o 21 %, a množství elektroodpadu by tak vůbec poprvé v historii lidstva mělo přesáhnout hranici 50 milionů tun.

Sdílet: