Na skládkách elektroopadu leží tuny zlata a stříbra
Neadekvátní úroveň recyklace, nefunkční systémy zpětného odběru, nevhodné či nedostatečně pokročilé technologické postupy. To jsou hlavní faktory, jež v roce 2014 stály za tím, že na skládkách po celém světě skončilo dohromady na 1000 tun stříbra a přibližně 300 tun zlata. 
Drahé kovy se sem dostaly jako nedílná součást 41,8 milionů tun elektroodpadu. Pouze s šestinou e-odpadů je přitom správně nakládáno.
Podrobnou zprávu o globálním elektroodpadu uveřejnila nedávno na svých stránkách Univerzita OSN (United Nations Univerzity, UNU). Většinu elektroodpadu tvoří běžná spotřební elektronika, především kuchyňského původu. Pouze 7 % elektroodpadu tvořili mobilní telefony, kalkulačky, stolní počítače, tiskárny a notebooky.
Recyklace papírových plen? Pěstujte houby
Sekce IT tedy loni přispěla menší mírou, než bylo dosud zvykem, počítače dosud tvořily většinou dvouciferný podíl. Téměř 60 % objemu ale tvořil pestrý mix vybavení využívaného v domácnostech a podnicích.
Podle údajů UNU se tu sešlo na 12,8 milionů tun „malého domácího náčiní“ (vysavače, mikrovlnky, toustovače, elektrické holicí strojky, videokamery), 11,8 mil. tun „velkého domácího náčiní“ (pračky, sušičky, myčky, elektrické trouby, fotovoltaické panely a okolo 7,0 milionů tun chladicí techniky (ledničky, mrazničky, mrazáky).
Menšinu v tomto výčtu tvořili již zmíněné IT nástroje (3,0 milionů tun), o to více se ale sešlo monitorů, obrazovek, displejů a plasmových televizí (6,3 milionů tun). Seznam uzavírá 1,0 milionů tun lamp a osvětlovacích prvků.
Údaje o milionech tun často zapadnou pro svou obtížnou představitelnost, vězme tedy, že bychom na odvezení této globální hromady potřebovali 1,15 milionu čtyřicetitunových náklaďáků. Přičemž tyto vozy by vytvořili kolonu dlouhou 23 000 kilometrů, repsektive vzdálenost mezi New Yorkem a Tokiem.
Podle tohoto výčtu pak autoři zprávy z UNU odvodili, že na skládkách skončilo na 16 500 tun železa, 1900 tun mědi, a také 11 % celoročního celosvětového výtěžku zlata a drahých kovů za rok 2013. Kromě stříbra a zlata skončilo na skládkách nezanedbatelné množství hliníku, paladia, wolframu, dohromady za 52 miliard dolarů.
Spolu s drahými kovy ale na skládky zamířilo i značné množství ryze toxických prvků. Na čele přitom stojí téměř 2,2 milionů tun olovnatého skla, 300 000 tun rtuti, kadmia a chromu z baterií, a okolo 4400 tun CFC sloučenin.
Téměř třetina (32 %) veškerého světového e-odpadu má svůj původ v Číně nebo USA, ale na obhajobu jihoasijského kolosu nutno poznamenat, že zde je průměrné produkované množství e-odpadu za rok velmi nízké (3,7 kg na obyvatele).
V Evropě pak v množství produkovaného e-odpadu bezkonkurenčně vedou Norové (28,7 kg na obyvatele). Nepřekvapí, že nejméně e-odpadu produkují africké země, v průměru okolo 1,7 kg na osobu. Ale není žádným tajemstvím, že právě do těchto zemí se drtivá většina elektroodpad vyváží.
Rektor UNU, David Malone, k tomu podotýká: „I letos se potvrdilo, že skládky elektroodpadu globálně představují velmi hodnotný „městský důl“ vzácných surovin a rezervoár recyklovatelných materiálů. Spolu s tím se ale stávají také toxickou skládkou, na které je zapotřebí počínat si s maximální opatrností.“
Objemem dvaačtyřiceti milionů tun odpadů to ale nekončí. V roce 2018 je očekáván nárůst objemu o 21 %, a množství elektroodpadu by tak vůbec poprvé v historii lidstva mělo přesáhnout hranici 50 milionů tun.
evidentně je levnější to vytěžit než zreciklovat na druhou stranu je to rostroušené po cele zemi takže což znamená že pokud by se to mělo dělat lokálně tak se to nevyplatí a svážet to na jedno místo na světě asi levné taky nebude na druhou stranu pokud by byla náká nadnárodní společnost která by v rámci jednotlivých států měla pobočky které by danej odpad rozebrali na základní členy a to co jde snadno zpracovat by tyto pobočky sami spracovali tak ten zbytek ve kterým jsou uloženy drahé kovi už by tak nemuselo být drahé svést do jedne země a jedné fabriky ale to je jen doměnka
Mě by zajímalo, jak by bylo nákladné tyto kovy z odpadu dostat. Hádám že velmi, jinak by se toho už dávno někdo ujmul, protože 300 tun není zrovna málo. To je při aktuálních cenách 285 mld Kč.
Očividně by náklady byly takové, že se nikomu absolutně nevyplatí. Takže asi tolik k celé ekologii.
manualně zpracovat, holé obvody vyloužit v koncentrované kyselině, výslednou suspenzi zlata lze zfiltrovat a roztavit. tím ale získáte na kg zlata několik desítek tun toxického a korozivního odpadu.
nebo to prohnat spalovnou a vyloužit z popela ale tím se teprve dostanete na velmi chudou „rudu“ zlata/stříbra a hromady těžkých kovů která se musí teprve zpracovat a ekologické to taky nebude.
ono se řekne 300tun ročně, ale to je 0.07g/t elektroodp., pro srovnáné ruda se vyplatí těžit ještě okolo 1g/t hulušiny
Zeby b) bolo zakerne? Vysvetlim.Ked si vstkey policka oznacime po diagonalach cislami 1, 2, 3, 1, 2, 3, … tak, ze lavy horny roh bude 1, dve policka dole a doprava 2, dalsie tri 3, dalsie styri 1 atd., tak mame podobnu situaciu, ako pri a). Kazdy polozeny trojpolickovy obdlznik zasahuje prave na jednu 1, jednu 2 a jednu 3. Lenze mam rozny pocet 1, 2 a 3 – postupne 25, 26 a 27. Takze to nejde.Zakerne to je preto, ze sachovnica nabada na dve farby a brani vidiet, ze sa to da tromi farbami / znakmi. Asi by to bolo lahsie, keby sachovnica nebola sachovnicova. :-)