Obnovitelné zdroje energie se staly jedním z hlavních témat posledních let. Česká republika se díky vstupu do Evropské unie zavázala zvýšit jejich podíl na 13% do roku 2020. Plán se údajně daří plnit. Přesto se aktuálně rozhořela kontroverze kolem solárních elektráren, jimž státní podpora umožnila obrovský boom, nicméně a zastaralá rozvodná síť jej nedokázala ustát. Nyní údajně chybí na straně rozvodných společností mechanismy, jak regulovat výkyvy jejich výkonu. Jenže obnovitelné zdroje, to není jen vítr nebo slunce.  

Americká společnost Bloom Energy nemá o nic menší cíle než vyvolat revoluci v oblasti energetiky. Osm let pod vedením K.R. Sridhara tajně pracovala na nové generaci palivových článků, které dokáží vyrábět elektřinu z kapalných nebo plynných uhlíkovodíků, tedy např. benzinu, nafty či zemního plynu. První instalace tzv. „Bloom Boxů“ mají např. Google či eBay.  

Nizozemská společnost Office for Metropolitan Architecture (OMA) představila na první pohled až neskutečně ambiciózní plán na využití Severního moře. Celý projekt pojmenovaný „zeekracht“ (energie moře) počítá s vybudováním prstence rozsáhlých větrných farem v moři kolem Holandska. Větrné elektrárny by měly zajistit energetickou nezávislost Evropy do roku 2025. Jde o velmi vhodně naplánované představení projektu do doby, kdy zejména východní a jihovýchodní část Evropy doslova mrzne díky tomu, že z Ruska přes Ukrajinu neproudí zemní plyn.

Podle OMA je Severní moře, díky konstatní rychlosti větru, mělkým vodám a zkušenosti s průmyslem obnovitelných zdrojů energie dokonalým místem pro rozsáhlé budování větrných farem. „Potenciální objem obnovitelné energie generované v Severní moři se ve skutečnosti vyrovná nebo překoná energii produkovanou z fosilních paliv z Perského zálivu,“ píše se v propagačních materiálech OMA. Úžasný plán tak trochu připomíná plán amerického miliardáře T. Boone Pickense na vybudování obrovských větrných farem v USA. Zda se alespoň jeden z těchto nádherných, ale do značné míry zatím pouze vysněných projektů, někdy dočká realizace, to je ve hvězdách.

V oblasti obnovitelných zdrojů energie je z amerických států na prvním místě jistě Kalifornie. Zdatně ji však dohánějí další. Florida aktuálně začala skrze svou distribuční společnost Florida Power & Light budovat hybridní solární termální elektrárnu. O co jde? V odstatě o spojení termální solární elektrárny a už stojící elektrárny na zemní plyn. Elektrárna se právě začala stavět v pobřeží Atlantiku severně od Palm Beach County, dokončena má být v roce 2010. Bude se skládat ze 180 000 zrcadel na ploše 500 akrů. Když v noci nebude svítit slunce, bude turbíny pohánět zemní plyn. Jedná se o jedno z prvních takových spojení, které však dává smysl z ekologického i ekonomického hlediska, protože snižuje cenu za energii z obnovitelných zdrojů. Navíc je elektrárna postavena tak, aby odolala i větrům o síle hurikánu, které jsou na Floridě poměrně časté. Zároveň jde o první solární elektrárnu ze tří od F.P.L., kterážto společnost se chce stát druhým největším výrobcem solární energie v zemi (první je Kalifornie). Právě tam už ostatně Florida Power & Light provozuje rozlehlou termální solární elektrárnu, konkrétně v poušti Mojave.

Včera jsme informovali o nové uhelné elektrárně v Německu, která bude ukládat svůj produkovaný oxid uhličitý pod zem. Agentura Reuters přináší další podobný příběh, tentokrát z Norska. Severská země začala seismické průzkumy v oblasti největšího naleziště ropy a zemního plynu zvaného Troll. Toto místo bylo vytipováno jako jedno ze tří možných podzemních úložišť pro oxid uhličitý, který produkují uhelné elektrárny v pobřežních městech Mongstad a Kaarstoe. Společnost StatoilHydro, která má těžbu v oblasti Troll na starosti, ukládá CO2 pod mořským dnem v Severním moři už od roku 1996. Jde však o oxid uhličitý unikající při těžbě zemního plynu, nikoliv o emise z elektráren. Očekává se, že emisní CO2 by mohl být uložen někde v hloubce kolem 2500 metrů.

V Německu se rozbíhá průkopnický projekt první uhelné elektrárny, která pohlcuje oxid uhličitý. Za její stavbou stojí švédská společnost Vattenfall. Narozdíl od klasických uhelných elektáren ta její nevypouští do ovzduší oxid uhličitý – ten je naopak oddělen během spalování uhlí a je transportován pod zem. Tam je ukládán v již vytěžených nalezištích zemního plynu. Jedná se o první projekt tohoto druhu na světě, a tak pro odborníky představuje cennou „laboratoř“, kde mohou načerpat řadu nových zkušeností a poznatků o tom, co se vlastně bude pod zemí dít a jaké budou interakce plynu s geosférou i biosférou. Samotný proces oddělování CO2 je ale velice zajímavý a plyn se při něm zkapalňuje a následně transportuje 600 metrů pod zem. Současná elektrárna je víceméně testovací, její výkon je pouze 30 MW a vybudování stálo 70 mil. euro. Švédská společnost Vattenfall se nicméně chystá spustit další dvě podobné elektrárny v Dánsku a Německu, které budou mít výkon kolem 300 MW. Plné nasazení technologie ukládání oxidu uhličitého pod zemi se však očekává teprve někdy mezi lety 2015 a 2020.

Známý americký miliardář T. Boone Pickens, Jr. podle žebříčku magazínu Forbes zaujímá 117. místo na seznamu nejbohatších lidí USA. Osmdesátiletý byznysmen je známým mecenášem, který už věnoval na charitu mnoho stovek milionů dolarů. Aktuálně však představil velký podnikatelský plán, který nemá s charitou nic společného. Jeho cílem je snížit závislost USA na dovozu cizí ropy. Plán počítá s tím, že ze Spojených států se stane „Saudská Arábie větrné energie“. Oblast s názvem Great Plains (Velké planiny) táhnoucí se od severu k jihu středem severoamerického kontinentu má z hlediska větrné energie obrovský potenciál. Toho už si ostatně všimli i další podnikatelé, kteří právě v oblastech jako je Texas, Severní Dakota a dalších budují obrovské větrné farmy. Pickensův plán počítá s tím, že díky stavbě nových větrných elektráren se výrazně vzchopí upadající zemědělské oblasti, zejména díky tvorbě nových pracovních míst. Kromě rozvoje získávání energie z větru počítá Pickensův plán také s podporou zemního plynu (CNG), zejména v oblasti dopravy. Pohon na plyn je dnes v USA jen velmi málo rozšířený, na druhou stranu 22% elektrické energie je získáváno právě z něj. Výraznější využití větru pro výrobu elektřiny umožní přesměrovat část dodávek zemního plynu právě do oblasti dopravy. Je nicméně zajímavé, že plán nijak nezmiňuje například podporu solární energie nebo elektromobilů. Prozatím u veřejnosti i odborníků vyvolává spíše rozporuplné reakce.

Japonská metropole Kjóto, kde byl shodou okolností v roce 1997 uzavřen Kjótský protokol o snižování emisí skleníkových plynů, představila nový výzkumný projekt. Jeho cílem je vyvinout systém palivových článků využívajících vodík produkovaný z biomasy pro získávání elektřiny pro město. Na projektu spolupracují Kjótská univerzita, Ministerstvo životního prostředí a Skupina pro výzkum bioplynu. Pratického využití technologie by chtělo Kjóto dosáhnout už v roce 2013, a snížit tak emise skleníkových plynů o 10%. Jednou ze součástí projektu bude třídění domácího odpadu na využitelný bioodpad a ten zbylý nevyužitelný. Bioplyn pro produkci vodíku se bude generovat také z použitého oleje na vaření. Bionafta vyrobená z tohoto oleje pohání městské popelářské vozy už od roku 2000.
Palivové články jsou v Japonsku čím dál tím oblíbenější. Například v Tokiu už léta probíhá testovací provoz velkých palivových článků ve více než 2200 domácnostech. Za desetiletý pronájem palivového článku, který vyrábí pro domácnost elektřinu a ohřívá vodu, zaplatili zájemci v přepočtu $9 500. Společnost Matsushita/Panasonic si tak testuje palivové články pro masové komerční nasazení, které by mělo přijít už v roce 2009. Jedná se o vodíkové palivové články velké zhruba jako běžný kotel. Kyslík a vodík v nich reagují na vodu a uvolňují přitom elektřinu a teplo. Vodík je extrahován ze zemního plynu, který proudí do domácnosti běžnou přípojkou. Jiný velký japonský průmyslový koncern, automobilka Honda, má plány na využití palivových článků v oblasti automobilů. Už minulý rok představila svůj vůz Honda FCX na palivové články, jehož komerční uvedení se chystá během letošního roku. Japonská vláda plánuje, že do roku 2020 bude palivovými články poháněno až 10 milionů domácností, tedy celá jedna čtvrtina.

V budoucnosti nebudou budovy po desetiletí jen tiše dřepět na svých místech. Budou dýchat, spát a probouzet se, a co víc, budou krásné. Tak si alespoň představuje budoucnosti světoznámý architekt William McDonough, který v roce 1977 poprvé v Irsku vybudoval dům poháněný solární energií a jehož v roce 1999 jmenoval magazín Time „Hrdinou planety“.