Před třemi lety byl poprvé nastíněn záměr postavit obří solární elektrárny na Sahaře. Projekt dostal jméno DESERTEC a měl energeticky propojit africkou Saharu s Evropou. Pro někoho odvážná myšlenka dostává konkrétní obrysy. Na příští rok je přichystána výstavba první obří koncentrační solární elektrárny s výkonem 500 MW, která bude tvořit pomyslný první stavební kámen projektu DESERTEC. První stavební výkop se uskuteční příští rok v Maroku. Výstavba elektrárny přijde na 2,8 miliard dolarů.

Vize koncentrační solární elektrárny na Sahaře

V roce 2050 bude na planetě Zemi žít pravděpodobně kolem 9,5 mld. lidí. Ti budou potřebovat nejen dostatek energie, ale především potravin. Mezitím je ale ohrožuje řada krizí: rozšiřující se pouště, nedostatek ropy, pitné i užitkové vody, ve výsledku nedostatek jídla. Prvním krokem k řešení těchto zdánlivě vzdálených problémů má být Sahara Forest Project. Část pouště v Jordánsku se díky němu promění v zelený les.  

Ještě před několika lety se budoucnost obnovitelné energie nejevila příliš jasně a růžově. Hlavním důvodem byla slabá politická vůle i neochota firem investovat do potřebné technologie. Nedávné zprávy však přinášejí naději, že snad není tak zle. Právě naopak. Můžeme být na začátku doby, která z obnovitelných zdrojů udělá významného hráče na poli výroby elektrické energie.  

Evropský komisař pro energii Guenther Oettinger řekl, že Evropa přepraví první energii vyrobenou v severní Africe už do pěti let. Ambiciózní projekt DESERTEC tak nabírá obrátky. pokračování…

Je to s podivem, ale kdysi dávno největší poušť světa Saharu pokrývali bujné lesy. Posledních 13 000 let je ale Sahara jedním z nejnevlídnějších míst pro život na zemi. I proto někteří vědci sní o tom, že tento stav změní – a sní o tom už desítky let. V současnosti, kdy je každodenně přetřásáno téma globálního oteplování a klimatické změny, mají jejich často fantastické vize mnohem větší publikum, než měly kdy v minulosti.

Leonard Ornstein, buněčný biolog, například navrhuje přeměnu Saharu na zelené lesy a úrodnou půdu. Na projektu pracuje společně s klimatickými odborníky Davidem Rindem a Igorem Aleinovem z Goddardova institutu vesmírných studií NASA. Jejich představa je taková, že budou odsolovat mořskou vodu z okolních oceánů a za pomoci umělohmotných zavlažovacích kanálů (aby se zabránilo odpařování) a pump ji rozvedou pouští.

Tam pak zasadí stromy jako Eukalyptus (Blahovičník), které jsou zvyklé na vysoké teploty a stačí jim neustálý přísun vody. Hustý lesní porost by pak podle jejich modelu mohl snížit teplotu vna Sahaře až o 8°C. Lesy by přitáhly více dešťových srážek, to by znamenalo tvorbu mraků, které by opět částečně odstínily dopadající sluneční záření. Kromě Sahary navrhuje podobné řešení také pro vysychající Austrálii. Podle jeho propočtů by takové zalesnění mohlo zpracovat až 8 mld. tun oxidu uhličitého ročně.

Náklady však nejsou nízké. Odhadovaná cena výstavby zařízení pro odsolování a zavlažování se pohybuje kolem 2 bilionů dolarů za rok. Zároveň však Ornstein navrhuje poněkud kontroverzní věc. Během několika dekád, až stromy vyrostou, by podle něj mohly být využity jako palivo v elektrárnách na dřevo.

Není lepší místo kde vybudovat solární elektrárny než vyprahlá, žhnoucí poušť. Podle nové studie Greenpeace, Mezinárodní energetické agentury a Evropské asociace pro solární termální elektřinu by v roce 2050 mohly pouště zásobovat lidstvo až 25% elektřiny. Předpokládá se především využití koncentračních solárních elektráren, které narozdíl od fotovoltaiky nepřeměňují sluneční energii přímo na elektřinu, nýbrž zahřívají tekuté médium, které následně pohání turbínu generující elektřinu. Předpokládá se, že mnoho takových by mohlo vyrůst na Sahaře a Blízkém východě. Evropa ostatně už dlouho touží po tom zkrotit saharské slunce, plánuje například projekty jako TREC a DESERTEC. Jen letos se do koncentračních elektráren celosvětově investují dvě mld. euro, největší instalace vyrostou v Kalifornii a Španělsku. Optimistický scénář říká, že tyto elektrárny by mohly poskytovat až 7% celkové spotřeby v roce 2030 a 25% v roce 2050. To by znamenalo 21 mld. euro v investicích do roku 2015 a až 174 mld. euro v roce 2050 (výkon 1500 GW). Samozřejmě by se co nejrychleji musela přehnat současná ekonomická krize… Elektrárny by navíc vytvořily statisíce nových pracovních míst. Mnohem střílivější jsou odhady samotné Mezinárodní energetické agentury sídlící v Paříži, která tvrdí, že v roce 2050 bude solární energie zdrojem zhruba 0,2% globální energetické spotřeby.

Už před pár měsíci jsme informovali o projektu TREC/DESERTEC, jehož cílem bylo vybudovat evropskou rozvodnou síť postavenou na obnovitelných zdrojích umístěných po celém kontinentu, ale i v Africe. Sahara a její sluneční síla ukrývající obrovské množství energie je pro Evropu velkým lákadlem. Nově hodlá EU využít saharské slunce v obrovském projektu pro vybudování sítě solárních elektráren. Nový projekt si pomalu získává politickou podporu, a to i díky úspěšnému ustavení Středomořské unie. Britský předseda vlády Gordon Brown i francouzský prezident Nicolas Sarkozy energetický plán podporují. Ambiciózní projekt zahrnuje vybudování evropské rozvodné supersítě, která by umožnila využívat obnovitelné zdroje energie z Dánska či Británie v dalších částech Evropy. Solární panely (fotovoltaika) umístěné v severní Africe by dokázaly generovat až třikrát více elektřiny, než pokud by se nacházely na Starém kontinentě. Celý projekt vybudování řady elektráren a sítě by EU stál asi 45 mld. euro s tím, že každá elektrárna by měla výkon 50-200 MW. Každoroční výdaje na budování projektu by se mohly až do roku 2050 pohybovat kolem 1 mld. euro. Otázkou je, proč namísto fotovoltaických solárních panelů nevyužít třeba termální solární elektrárny, které by zároveň mohly fungovat jako odsolování mořské vody, případně koncentrační solární elektrárny.