Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Na světě existuje několik vědeckých týmů, které se zabývají vývojem průhledných solárních panelů. Jako příklad stačí vzpomenout na českou firmu Elmarco. K těmto týmům se přidali američtí vědci z Brookhaven National Laboratory a Los Alamos National Laboratory, kteří přišli s nadějnou technologii pro průmyslovou výrobu průhledných solárních panelů.  

Plasty nemají u ekologů právě na růžích ustláno. Především, vyrábějí se z ropy. Ropa je špatná! Mohou obsahovat nebezpečné chemikálie. Ty jsou ještě horší! Přesto, vědci si dnes s umělou hmotou rádi hrají – kromě jiného se třeba snaží vytvořit plastové solární články. Ty by byly proti těm klasickým křemíkovým výrazně levnější, následně by zlevnily solární elektrárny a všichni by byli šťastní. Snad až na ČEZ a další provozovatele uhelných elektráren.

Přesně o tohle, tedy vyvinutá plastových solárních článků, se snaží vědci na University of Washington. Jmenovitě třeba David Ginger, tamní profesor chemie. Kupodivu se mu začíná pomalu dařit. Pomocníkem jsou mu, jako v mnoha případech aktuálních objevů (třeba baterií, které se dobíjejí během sekund), nanotechnologie.

Cílem je přijít s takovým plastem, který dokáže přeměnit alespoň 10% dopadajícího světla na elektřinu. A který lze snadno vyrobit. Gingerův tým aktuálně objevil způsob jak vytvořit obrazy maličkých bublin a kanálků, zhruba 10 000x menších než je průměr lidského vlasu, uvnitř plastikových solárních článků.

Tyhle malé bublinky a kanálky jsou velmi důležité, zlepšují totiž požadované vodivé vlastnosti materiálu. Díky nim mohou teď vědci přesně měřit kolik přenášejí elektrického náboje, a tak lépe chápou jak přesně solární článek konvertuje světlo v elektřinu. To podle Gingera povede k lepšímu pochopení způsobu jak vyrobit takový plast, který konečně dokáže přeměnit alespoň zmíněných 10%. Jinými slovy, ještě tam nejsme, ale blížíme se!

Nanostrukturovaný plast by pak mohl být snadno zapracovat v podstatě do všech možných výrobků, od batohů přes mobily, MP3 přehrávače, až třeba po netbooky či elektromobily. Abychom se necítili zbytečně pozadu – faktem je, že ohebné solární články, tzv. tenkovrstvé, už dnes existují a začínají se pomalu ale jistě masivně využívat. Jsou však obvykle složeny ze dvou různých materiálů a nejsou příliš účinné, zato jsou levné. „Řešením energetického problému bude mix, nicméně v dlouhodobém měřítku bude hrát solární energie v tomto mixu nejdůležitější roli,“ věří Ginger.

Společnost Kyocera představila koncept ohebného mobilního telefonu Kyocera EOS. Jeho hlavní komponentou je ohebný OLED displej, který se, stejně jako celý telefon, dokáže přizpůsobit aktuálnímu použití telefonu. Pokud je mobil v klidu, například přenášen v kapse, „přeskupí“ se do podoby malé peněženky. Pokud s ním potřebujete pracovat, roztáhne se OLED displej do větších rozměrů. Co je ale na mobilu možná nejzajímavější je fakt, že hlavním zdrojem jeho napájení jsou malé piezoelektrické nanogenerátory, které produkují elektřinu tím, že se s telefonem hýbe. Mobil nabízí plnohodnotnou QWERTY klávesnici s „tvarovou pamětí“, která se taktéž díky využití pokročilých polymerových materiálů dokáže přizpůsobit.

Zatímco Praha možnost v roce 2016 pořádat Olympijské hry ztratila, Londýn má rok 2012 jistý. Mimo jiné proto také chystá nové budovy a jednou z nich je i olympijský stadion. Zbrusu nová budova má být snadno rozebratelná, aby mohla být po skončení Olympiády odprodána. Mluví se totiž o tom, že Olympijských her by se mohlo stát něco jako „kočovný cirkus“, a tak i tento stadion by bylo možné převážet. Londýn proto úzce spolupracuje s Chicagem, které má hry hostit v roce 2016. Zatímco základ stadionu, který i posléze zůstane na místě, je betonový, ostatní části jsou na něj „namontované“ a vyrobené z velmi lehkých materiálu, například recyklovatelného polymeru či konopí. Také sadáda má být pokryta konopím, tedy biologicky snadno zpracovatelným materálem.