Plasty hrají stále významnější roli v automobilovém průmyslu. Řeč není jen o výliscích dílů pro standardní karosérie a nových konstrukčních řešeních elektromobilů. Plasty činí auta lehčí, levnější a dostupnější.
Poslední dobou se lidé stále častěji zajímají, jaké stopy zanechává jejich chování na životním prostředí. Recyklujeme papír, plasty, sklo, ale co oblečení? Někdo ho posílá „do druhého kola“, nakonec ale vždy skončí na skládce či ve spalovně. Možná se to ale v budoucnosti změní.
Zdá se, že námět a design stromu je populární. Nedávno jsme psali o větrné elektrárně připomínající strom. Dnes si naopak budeme povídat o umělém stromu, který čistí vzduch. Jde v podstatě o umělé zařízení, které plní funkci jako jeho živý protějšek. Treepods, jak byl umělý strom pojmenován, je dílem pařížského studia Influx Studio, které se inspirovalo ve stromech Dracaena Cinnabari, česky Dračinec. Celý projekt vznikl na zakázku pro americké město Boston, které by rádo umělé stromy „vysázelo“ po celém městě.

Kam s ním? Nerudovskou otázku si určitě položí každý, kdo někdy viděl komíny továren vypouštět tuny zplodin do atmosféry. Aspoň částečnou odpověď nalezli němečtí výzkumníci z Fraunhoferova institutu, kteří experimentují s možností použití přebytečného oxidu uhličitého pro výrobu plastických hmot.

Plasty nemají u ekologů právě na růžích ustláno. Především, vyrábějí se z ropy. Ropa je špatná! Mohou obsahovat nebezpečné chemikálie. Ty jsou ještě horší! Přesto, vědci si dnes s umělou hmotou rádi hrají – kromě jiného se třeba snaží vytvořit plastové solární články. Ty by byly proti těm klasickým křemíkovým výrazně levnější, následně by zlevnily solární elektrárny a všichni by byli šťastní. Snad až na ČEZ a další provozovatele uhelných elektráren.

Přesně o tohle, tedy vyvinutá plastových solárních článků, se snaží vědci na University of Washington. Jmenovitě třeba David Ginger, tamní profesor chemie. Kupodivu se mu začíná pomalu dařit. Pomocníkem jsou mu, jako v mnoha případech aktuálních objevů (třeba baterií, které se dobíjejí během sekund), nanotechnologie.
Cílem je přijít s takovým plastem, který dokáže přeměnit alespoň 10% dopadajícího světla na elektřinu. A který lze snadno vyrobit. Gingerův tým aktuálně objevil způsob jak vytvořit obrazy maličkých bublin a kanálků, zhruba 10 000x menších než je průměr lidského vlasu, uvnitř plastikových solárních článků.
Tyhle malé bublinky a kanálky jsou velmi důležité, zlepšují totiž požadované vodivé vlastnosti materiálu. Díky nim mohou teď vědci přesně měřit kolik přenášejí elektrického náboje, a tak lépe chápou jak přesně solární článek konvertuje světlo v elektřinu. To podle Gingera povede k lepšímu pochopení způsobu jak vyrobit takový plast, který konečně dokáže přeměnit alespoň zmíněných 10%. Jinými slovy, ještě tam nejsme, ale blížíme se!
Nanostrukturovaný plast by pak mohl být snadno zapracovat v podstatě do všech možných výrobků, od batohů přes mobily, MP3 přehrávače, až třeba po netbooky či elektromobily. Abychom se necítili zbytečně pozadu – faktem je, že ohebné solární články, tzv. tenkovrstvé, už dnes existují a začínají se pomalu ale jistě masivně využívat. Jsou však obvykle složeny ze dvou různých materiálů a nejsou příliš účinné, zato jsou levné. „Řešením energetického problému bude mix, nicméně v dlouhodobém měřítku bude hrát solární energie v tomto mixu nejdůležitější roli,“ věří Ginger.
Záplavy malých i velkých elektronických gadgetů postupně plní svět elektroodpadem. Stovky milionů mobilních telefonů, foťáků, GPS navigací a všemožného dalšího haraburdí obsahuje kromě řady vzácných a drahých kovů také podstatnou část ropy přeměněné v plasty. Není proto od věci nápad designéra Jakoba Kumara, který přišel s digitálním fotoaparátem vyrobeném z recykovaných plastů. Navíc je foťák vybaven kolečkem „Smart-Eco Wheel“ pro regulaci zátěže baterií, a tedy prodloužení jejich životnosti. Prozatím jde pouze o koncept a zda se někdy vůbec foťák objeví v prodeji je ve hvězdách.

ROZHOVOR
DŮM
AUTO


