Katedrála v Británii obrostla trávou – zevnitř

Kostel Clare College vévodil britskému městečku Bermondsey více než sto dvacet let. Pro svůj neo-renesanční charakter se dočkal i zápisu na seznam architektonických a historických památek.

"Nástřik travní směsí proměnil interiér katedrály nevšedním způsobem." Zdroj: AckroydAndHarvey.com
„Nástřik travní směsí proměnil interiér katedrály nevšedním způsobem.“ Zdroj: AckroydAndHarvey.com

Dnes už budova, nazývaná nově Dilston Grove nemá svůj sakrální charakter, přesto se stala nevšední katedrálou a místem tichého rozjímání. Tentokrát díky nevšední expoziční výstavě designérů ze studia Ackroyd&Harvey.

Radní v Bermondsey stáli v šedesátých letech před komplikovanou otázkou: tehdy už kostel Clare College provedením ani kapacitou nevyhovoval svému původnímu účelu, a navíc tu k dispozici byly svatostánky, které místním věřícím vyhovovali lépe.

Jak tedy naložit s budovou, která zde stála ještě před rokem 1900? Obyvatelé Bermondsey se rozhodně nechtěli po Británii proslavit jako bourači kostelů. Proto padlo rozhodnutí o odsvěcení kostela a jeho transformaci na uměleckou galerii. Misionářský kostel Clare College se přes noc stal galerií Dilston Grove.

Místo od té doby vyhledávali jen znalci umění, a nadšenci, kteří zde expozičně světu představovali své dovednosti. Do světového podvědomí se Dilston Grove dostal až teprve nedávno. „O podobném projektu jsme snili už dlouhou dobu, už od devadesátých let,“ říkají zástupci designérského studia Ackroyd&Harvey.

„Ale prakticky nikde v okruhu jižního Londýna jsme nemohli narazit na vhodný prostor.“ Když náhodou při hledání expozičních prostor narazili na Dilston Grove, bylo to najednou snadné. „To místo, architektura i atmosféra. V ten moment to bylo jasné.“

Stěny Dilston Grove byly pokryty speciální tapetou s přilnavou fólií, na kterou byl následně nastříkán mix tužšího jílu smíšeného s pěstitelským substrátem. A také se semeny travní směsi.

Stěny šly snadno, horší už to bylo kolem schodů a balkónů. Nástřik vlastního materiálu prováděli dva lidé, o ostatní vyjma zálivky a přístup umělého světla – se už postarala příroda sama. „Dali jsme původní netečné struktuře znovu vyniknout, nanesli jsme zelenou kůži na kamenné kosti.“ Výsledek stojí za to.

Sdílet: