Seniorky na Madagaskaru budou vařit solárně

Skupinka sedmi dam úctyhodného věku se vydala z madagaskarského hlavního města Antanariva na školení do Indie. Šestiměsíční kurz uspořádaný inženýry z Barefoot College, podporovaný Světovým fondem pro ochranu přírody (WWF), by měl pomoci domorodým etnikům k zisku ekologického zdroje energie, který by zajistil i účinnější ochranu přírodních rarit na jejich územích.

Babičky jdou do světa

Otázku proč právě „důchodkyně“ lze snadno odpovědět. Babičky mají v domorodých komunitách madagaskarských Malgašů tradičně důležité slovo. Ony jsou matky rodu, které udržují oheň, tráví nejvíce času ve vesnici a starají se o děti.

Teoretická úvaha, koho tedy nejlépe školit v oblasti obnovitelných zdrojů, vedla inženýry z Barefoot College (BFC) k rozhodnutí zapojit tyto aktivní důchodkyně.

Jen ony jsou dostatečně trpělivé, aby dokázaly myšlenku představit ostatním, a samy se zároveň největší měrou podílejí na běžném každodenním životě celé osady. Svou prací mohou být živou inspirací ostatním a jejich zkušenosti z cest se promítnou na mladší generaci mnohem účinněji, než sebelepší reklama v televizi (kterou Malgaši ostatně ani dost často nemají).

Navíc, jak zaznívá i z BFC, babičky také s nově získanými vlastnostmi těžko vyrazí „dál do světa“, proto se investice do jejich vzdělání projeví přímo v dané komunitě.

Technické řešení ekologického problému

Ne každý problém má technické řešení, ale zdá se, že část problematiky ochrany endemitních druhů na Madagaskaru by mohla být do značné míry touto cestou vyřešena. Ve vesnicích Malgašů je totiž nedostatek palivového dřeva a rovněž zde není běžně dostupná elektřina.

V každé osadě se sice zpravidla vyskytuje několik generátorů, ale jejich provoz je dost nákladný. Solární ohřívače vody a kolektory zásobující elektrickým světlem domy místních obyvatel by mohly snížit tlak na jejich finance i okolní přírodu.

Provoz dieselového generátoru spořádá měsíčně 5-8 litrů pohonných hmot, v případě generátorů na letecký benzin – kerosin – je to o něco víc. Tohoto pravidelného výdaje by mohly být vesnice v regionu ušetřeny, pokud by přešly na nejrůznější varianty solárních ohřívačů.

Proč topit dřevem a svítit naftou, když slunce může odvést tutéž práci „zdarma“. Paběrkování za dřevem po lesích a kácení stromů kvůli palivu by se tím do značné míry také snížilo.

Patronaci nad celým vzdělávacím programem, univerzitou pro babičky, převzal Jean-Philippe Denruyter, šéf odboru obnovitelných zdrojů WWF. Jednou z jeho hlavních náplní práce je právě praktická aplikace inovativních technologických přístupů do života odloučených komunit ve světě.

Podle něj totiž není až takový problém „zasponzorovat“ dodání domácích solárních zařízení, ale zajistit propagaci a cílené proškolení místních. Je zapotřebí vždy rozklíčovat, „kdo má doma hlavní slovo“, a kdo bude skutečně s dodanými zařízeními v denním kontaktu.

Světlo pro Iavomanitru

„Dodaná zařízení zajistí elektrifikaci 240 obydlí ve vesnici Iavomanitra a dalších stopadesáti v osadě Tsaratànana,“ říká Denruyter.

„Obě tyto vesnice jsou přitom situovány v chráněných krajinných oblastech Madagaskaru. A my usilujeme o to, aby domorodé komunity získali patronát nad těmito mimořádnými lesními lokalitami v oblasti. Jenže vztahy mezi životním prostředím a sociálními otázkami jsou velmi provázané – proto pokud usilujeme o zajištění „role ochránců přírody“ pro místní obyvatele, musíme se stejnou měrou soustředit i na řešení sociálních otázek, včetně nedostatku paliv a elektrifikace.“

Na praktickém řešení problému se podílí i indická BareFoot College. Ta byla založena v indickém Rádžastánu v roce 1972, jako organizace soustředící se na rozvoj sociálního potenciálu lokálních komunit.

Ve svých programech řeší problematiku zdraví, vzdělanosti, rozvoje schopností, pitnou vodu, posílení ženských práv a pozvednutí životní úrovně. V rámci spolupráce s WWF chtějí na BareFoot College vyškolit celkem 300 babiček z Madagaskaru.