Ovlivňují úniky podmořského metanu klima?

Vědci ze Stanfordovy univerzity (SU) připouštějí, že velká zemětřesení mohou jednorázově výrazně zvýšit obsah metanu v atmosféře. Existuje totiž přímá souvislost mezi velkými zemětřeseními a podmořskými úniky metanu. Výsledky jejich studie nejsou právě potěšující. Můžeme se totiž snažit omezovat úniky metanu do atmosféry způsobené lidskými aktivitami, ale na zemětřesení jsme krátcí.

V roce 1945 zasáhlo území Pákistánu zemětřesení o síle 8,1 stupňů Richterovy škály. Kromě absolutní devastace řady zasídlených oblastí se však otřesy podepsaly také na pobřeží Arabského moře. Právě zde vědci zjistili, že jíly a písky vyplavované na pobřeží obsahují velká množství metanu.

Tento historický nález posloužil jako základ bádání současných vědců ze SU a Carnegieho institutu pro vědu. Přítomnost metanu v oceánu je sice známým faktem, ale jeho původ není zcela jasný.

Metan se nachází těsně pod povrchem mořského dna. V subdukčních zónách, kde na sebe narážejí tektonické desky, dochází často k jeho uvolňování. Vědci ze Stanfordu, David Fischer a Ken Caldeira, předpokládají, že tyto úniky jsou přirozeným jevem.

Nijak se proto nemohou projevit na zvýšení obsahu skleníkových plynů v atmosféře a mít výraznější dopad na zemské klima. Většinou jsou stejně plyny z bahenních sopek rozpuštěny ve vodě a oxidovány bakteriemi, než dorazí k hladině.

„Navzdory jejich množství přispívají podmořské bahenní sopky jen asi jednou miliontinou k celkovému koloběhu metanu v atmosféře,“ říká Caldeira. Horší je to už s náhodnými „velkými“ úniky při zemětřesení, kdy dochází k podmořským sesuvům a pohybům substrátu.

Událost z roku 1945 ukázala, že otřesy v Pákistánu se projevily v podobě dramatického jednorázového úniku metanu do atmosféry. „Bohužel nemáme totiž přesnou představu o tom, kolik metanu je vlastně při mořském dně vázáno, a kolik se tedy může v případě velkých otřesů najednou uvolnit,“ dodal Caldeira.