Břidlicový plyn řešením energetické krize?

Břidlice a břidlicový plyn. Dva pojmy, které jsou v poslední době skloňovány ve všech pádech, a to především v . Těžba břidlicového plynu by totiž snížila nežádoucí závislost EU na dodávkách z . Pojďme ale pro tentokrát opustit politický pohled na věc a řekněme si něco o tom, co to břidličný plyn je, jak se dá těžit a zda existují reálná ekologická rizika těžby. 
“Těžba
Obrázek: Statoil.com

Jak vlastně břidlice vznikla? Během miliónů let se v , jezerech nebo náplavových oblastech usazovaly sedimenty () přinášené tekoucí vodou.

Jak staletí ubíhala, tak až několik kilometrů vysoké masy sedimentů začaly svou ohromnou váhou působit na nejspodnější vrstvy usazenin. Ty se za působení ohromného tlaku a zvýšené teploty doslova „přetavily“ na pevné a ploché horniny, dnes známe jako břidlice.

Samotná těžba začíná vytipováním vhodného území, na kterém se posléze provedou svislé a šikmé vrty až k ložisku břidlice. Naleziště břidlice může ležet až v hloubce několika tisíc metrů pod povrchem.

Těžba břidlicového plynu
Obrázek: Vojtěch Rejl, ČT24

Přes vyvrtané otvory se do ložiska vhání chemikálie (95% vody, písek, polyakrylamid, metanol, butanol). Chemickou reakcí vzniká břidlicový plyn, který navrtanými otvory stoupá k povrchu. Zde se zachycuje a předává k dalšímu zpracování.

Jelikož je břidlice prakticky nepropustná, musí se najít v břidličných ložiscích přírodní lomy, díky kterým se chemikálie v ložisku „rozlije“. Další možnosti je udělat zlom uměle pomocí hydraulického štěpení.

Těžba břidlicového plynu je nákladnější než u . Důvodem je nutnost vrtat do mnohem větší hloubky, nižší životnost těžební věže (4-6 let) nebo potřeba drahých diamantových vrtacích hlav. Na druhou stranu je však břidlicového plynu v zemské kůře nesrovnatelně více než klasického zemního plynu.

Mapa ložisek břidlicového plynu
Obrázek: mapa ložisek břidlicového plynu, Zdroj:The Energy Information Administration

Kapitola sama pro sebe je . Problematická je především možnost kontaminace podzemních vod chemikáliemi. Riziko se nedá nikdy vyloučit, ale podle pana Matta Ridleyho, britského vědeckého publicisty, jde spíš o mýtus.

Použité chemikálie jsou podle něj v tak zředěném stavu, že lidské zdraví nemůžou ohrozit. Navíc ve 40 000 vrtech, které fungují v USA, nebyl nikdy a nikde zjištěn únik „chemikálií“ do podzemních vod.

Otázkou je také samotná ekologičnost břidličného plynu. V roce 2010 vydala americká Agentura pro ochranu životního prostředí (U. S. Environmental Protection Agency) zprávu, ve které upozorňuje, že při těžbě a zpracování břidlicového plynu se uvolňuje mnohem větší množství něž při těžbě zemního plynu. Připomeňme, že metan velmi neblaze působí na ozonovou vrstvu.

Také Rada amerických prezidentů vědeckých společností (Council of Scientific Society Presidents), jenž zastřešuje 1,4 miliónů vědců, vyzvala vládu USA k velké opatrnosti vůči bezhlavé těžbě břidličného plynu. Aspoň do té doby než se objasní všechna technická a ekologická rizika těžby.

Každopádně pro jednotlivé země je velkým lákadlem možnost získat nezávislost v těžbě plynu, a to i za cenu vyšších nákladů a ekologických rizik. Je jednoduše příliš lákavé vymanit se ze závislosti na dodávkách strategické suroviny z nestabilních zemí. Nemluvě o ekonomickém zisku.

Sdílet: