Čína: Poručíme větru dešti? Úředníci chtějí srovnat kopce do roviny

Na hranici technických možností, ekonomicky prakticky neudržitelný a z hlediska životního prostředí nepřijatelný. Těmito slovy hodnotí přední čínští vědci nový záměr na rozšíření stavebního prostoru několika velkých měst. Odborníci sice souhlasí s tím, že čínská města musí růst, aby zajistila lidem prostor pro bydlení, ale nepozdává se jim řešení: zarovnání převýšení do plochy, na úroveň terénu. Z kopců a hor tu budou bagry dělat planiny.

Přitom užitá čínská měřítka rozhodně nejsou skromná. Nehovoří se tu o svrchní skrývce zeminy či zarovnání několika svahů. Na seznam vrchů, kopců a hor, které by měly být srovnány se zemí, je už zařazeno na 700 geomorfologických útvarů. Celkem jde o prostor o rozloze 250 km².

A zatímco se vypracovávají studie technické proveditelnosti, o dopadech takové razantní činnosti na životní prostředí se prý zatím nikde nemluví. Změnit se to pokusili vědci z fakulty životního prostředí Chengovy Univerzity, jmenovitě Li Peiyuem, Qian Hui a Wu Jianhua, kteří otiskly své varování v prestižním žurnálu Nature.

„Dosud tu proběhlo jen velmi málo modelování a studií takto rozsáhlé lidmi vyvolané zemětvorné aktivity,“ soudí zmínění badatelé. „A nějaká prostá úvaha o nákladech a přínosech takového díla tady chybí zcela. Nedostatek praktických zkušeností (a z toho vyplývající rizika prodražení projektů, zdržení či konfliktů se životním prostředím) je prý důvodem k obavám. Demolice a odklízení hor přitom byly v tichosti zahájeny už v roce 2012, jako „běžná představební úprava pozemků“, v Yan´anu (provincie Shaanxi), kde by pro potřeby růstu městské aglomerace mělo být uvolněno 78,5 kilometrů čtverečních.“

Vědci z Chengovy univerzity ale narážejí na nepochopení. Narušení vodního režimu snížením hladiny podzemní vody, rozsáhlá eroze a znehodnocení zemědělské půdy nebo prašné bouře dotčené místní samosprávy moc netrápí. „Městští radní vítají projekty na odklízení hor jako otevírání nového prostoru pro růst měst,“ říká Peiyeuem.

„Vidí miliony jenů, které budou proudit do městské pokladny z prodeje pozemků, vidí populační růst a rozmach svých měst, vidí zachráněnou zemědělskou půdu (která bud využívána pro pěstování jídla, a ne pro výstavbu). Bohužel už ale nevnímají to všechno okolo.“

V časopise Nature se objevilo několik příkladů, které dokládají, jak může rozsáhlá krajinotvorná činnost v Číně dopadnout. V Shianu (provincie Hubei) vedlo odtěžení několika kopců z rozsáhlé erozi půdy, tvorbě kamenopádů, a zanesení říčních koryt.

Závaly proměnily proudění řek na horních tocích, a rázem se přestalo dostávat vody v městech situovaných na dolních tocích, například v samotném Pekingu. V Lanzhou (provincie Gansu) se při těžbě zvýšila prašnost ovzduší takovým způsobem, že muselo být bourání hor zastaveno.

Vyfoukávání prachu ale trvá dodnes, a o nápravu se nikdo nepokouší. Wu Jianhua to shrnuje slovy:„Ve skutečnosti z toho neplyne žádný regulérní profit, a vláda by měla od podobného modelu krajinotvorby raději upustit.“