Auta na stlačený vzduch: slepá cesta?

Hledání alternativ k fosilním palivům se někdy podobá pohybu v bludišti: existují tu i slepé chodby, které nikam nevedou. Přesto se rozhodli v testovacích halách společnosti Pegueot oprášit jednu 150 let starou myšlenku: auto na stlačený vzduch.

Model takového pohonu skutečně není žádnou novinkou. S jistým úspěchem byl využíván v polovině devatenáctého století, povětšinou v těžařském průmyslu. V uzavřeném prostoru dolů, kde je každý těkavý plyn a náhodná jiskra předzvěstí katastrofy, si získaly pneumatické vozíky nemalou popularitu.

Podobně jako v dolech pak byly vozy s pneumatickým pohonem využívány například i při kopání tunelů pařížského metra. Svých patnáct minut slávy si tento princip pohonu užil ještě u prvních torpéd, ale pak se jeho stopa z historie užitečných vynálezů ztrácí.

S jistou nostalgií nedávno oprášili tento letitý model v dílnách Pegueot. Nechtějí pochopitelně zůstat jen u stlačeného vzduchu. Rádi by této síly využily pouze pro rozjezd vozu, který by byl dále poháněn baterií, případně klasickým motorem.

Stlačený vzduch totiž nedokáže dodat vozu dostatečnou hybnou sílu, a funící vozítko by s bídou vytáhlo rychlost na pětašedesát kilometrů za hodinu. Takové auto by se nemohlo efektivně pohybovat ani v terénu, natož pak po dálnici.

Jenže v dílnách Pegueot jdou dál. Jejich prototyp hybridního vozu – Pegueot Air Hybrid – to dokáže rozpálit až na 188 km/h. Přesto se o využití stlačeného vzduchu u civilních/osobních automobilů moc neuvažuje. Jak ale přiznávají sami inženýři, jisté kouzlo má tento druh pohonu pro prostředky hromadné dopravy.

Turistické a výletní mikrobusy, vozy městských služeb, městské linky. Tichý pohyb, pomalá jízda, a zdánlivá energetická nenáročnost, by využití stlačeného vzduchu nahrávala.

Prozatím nejdál v tomto konceptu postoupil indický producent vozů, společnost Tata Motors. Ta začala před lety spolupracovat s francouzskou společností MDI, která využívala stlačeného vzduchu v modelu MDI AirPod.

Problémem je však omezená zásoba pohonných hmot (tedy malý dojezd) a také relativně dlouhá doba opětovného plnění. Ani energetická efektivita takových vozidel není díky nutnost extrémního stlačování vzduchu příliš vysoká. Vozy na stlačený vzduch tak prozatím zůstávají spíše onou slepou cestou.