Bude mít Austrálie největší větrnou elektrárnu na jižní polokouli?
Jiho-australská vláda stojí před rozhodnutím, zda schválit či neschválit záměr společnosti Senvion Australia na realizaci projektu Ceres. Pod tímto názvem se skrývá 600MW větrná elektrárna, která by se mohla stát největším zařízením svého druhu na celé jižní polokouli.
Senvion Australia je součástí skupiny energetických developerů Suzlon, která už má v Austrálii velmi dobré reference.
Jejich seznam úspěšně dohotovených zařízení má už čtrnáct položek, a v jejich prospěch hraje i fakt, že minimálně dva z těchto realizovaných projektů se svými technickými dispozicemi přibližují chystané elektrárně Ceres.
Přesto je však místní vláda spíše zdrženlivá, a brání se unáhlenostem. Schválení projektu výstavby 197 větrníků, a rozpočtu 1,5 miliardy dolarů si žádá čas.
Všechny nové zdroje energie v Austrálii jsou obnovitelné
Pravdou navíc je, že ani Senvion Australia nechvátá. Projekt sice veřejnosti představila už v roce 2011, ale prakticky od této doby vede taktická vyjednávání s vládou o stabilní výkupní ceně a tarifech. Právě ty by měly rozhodnout, jak moc by byl projekt lákavý i pro investory.
Je také možné, že celý projekt „odpíská“, a to navzdory tomu, že už získala potřebná povolení i pro instalaci podmořského kabelu (který by spojoval Ceres s městem Adelaide, z Port Julia do Sant Kilda).
Společnosti Senvion Australia se musí nechat, že si důsledně připravuje půdu i mezi potencionálními odběrateli. Kromě jednání s šestatřiceti majiteli pozemků, místními komunitami a obyvateli, neustále prezentuje „rigoróznost“ opatření směrující k ochraně životního prostředí.
Nebudou tu žádná nadzemní vedení a minimální rozestup mezi jednotlivými pylony bude 600 metrů. Rozhodně by prý nemělo dojít k nějakému vyloženě rušivému nahloučení.
Na místní má zapůsobit 500 jednorázově vytvořených pracovních míst během výstavby (z toho 50 „servisních“ pozic s udržitelností pětadvaceti let, po dobu fungování projektu), nebo roční příspěvek 200 000 dolarů místním komunitám, do fondu na boj proti požárům.
„Schválení projektu je pro nás podstatný pokrok v naší práci,“ říká Peter Sgardelis, vedoucí vývoje Senvion Australia. „Otázkou nyní je, jaké dá vláda dlouhodobé záruky k našemu záměru.“ Australský premiér se prozatím vyjádřil jen ve smyslu, že: „Vhodně umístěná větrná elektrárna by se mohla stát užitečnou součástí národního energetického mixu.“
carlos si opět plete my a mi,
je mezi tím podstatný rozdíl.
než začneš horlit,nauč se česky.
Kdy jsem to udělal naposledy? Mimochodem zkoušel jste si někdy psát z anglického softwareu, který soustavně podtrhuje jakékoliv české slovo? (tady by nejspíš nezafungoval ani v české lokalizaci, ale to je jedno)
jsi mimo,já to píšu z anglie,problém je v tom,že neumíš česky,zelený horlivče.
A software používáte v anglické, nebo české verzi? A hardware jste si sehnal v anglii, nebo máte dovezenou českou klávesnici (čistě jen protože většina lidí píšící ze zahraničí nepoužívá diakritiku)
Hariprasad
Tady by spíš čmajzly zrcadla, neb se má jednat o elektrárnu kde se ohřívá kapalina a vyrábí pára, navíc se snad bude dát dosáhnout dostatečně vysokých teplot pro účinnost vyšší, než 30%, ale chladit se dají i „na sucho,“ to by asi možná trochu účinnosti ubralo, ale pořád to není problém, navíc ji lze zapnout a vypnout jen stočením zrcadel, zásobníky by to na 99% ustály.
Navíc pro chlazení JE by asi chtěli použít oceán, což by bylo opět dalším zdrojem nebezpečí.
No ano, stavět na pobřeží by se dalo i jinde než na východě, ostatně by se tam našly i nějaké toky, ona přece jenom sladká voda je mnohem lepší, mořská je agresivní. Jenomže je to pak ještě větší bezpečnostní riziko, jak uvádíte, protože se musí počítat s cunami. Pak jsou tyto oblasti hustěji osídlené. Ono to opravdu vypadá, že solární elektrárny ať už jakéhokoli typu budou pro Austrálii dobrá volba. Pokud platí, že tam mají až 4x větší intenzitu slunečního záření, tak by se podle mých odhadů mohli dostat na cenu asi 5-6 centů (US) za kWh. To je srovnatelná cena, třeba u našich JE je cena někde kolem 1Kč, tj. 4-5 centů/kWh.
„Myslíte kolik energie naakumuluje oceán“ Předpokládám, že už jste vyřešil, jak tu v oceánu naakumulovanou energii efektivně a levně využít. Jistě se stanete velmi bohatým mužem.:-))
ALe vraťme se k číslům. Takže abych si tu ujasnil, podle vaší nejoptimističtější varianty pouze akumulační nádrže, které by byly nutné k tomu aby saturovaly produkci koncentrační elektrárny a výkonu jednoho bloku Temelína by stály 500 miliard korun? Na jakápak čísla se dostaneme, když k tomu připočteme náklady na vybudování samotné koncentrační elektrárny o daném výkonu a na vybudování těch tisíců kilometrů nezbytného elektrického vedení. Na bilion, na dva? Opravte mě jestli se mýlím. Pro srovnání, odhadované náklady na jeden blok (o výkonu vyšším než 1000 MW) plánované dostavby Temelína jsou 100 až 150 mld. Kč. Na to jestli je něčeho málo nebo hodně je jednoduchá odpověď. Poznáte to právě z toho srovnání. Tedy pokud lze efektivnější alternativu pořídit za zlomek ceny, tak je bilión absurdně mnoho. Mimochodem, vidím že se stejným úspěchem s jakým fušujete do energetiky se pouštíte i do pojmů z ekonomie? Co je to mezní výrobní cena? Cena může být buď mezní nebo dána výrobními náklady. Předpokládám, že čísla uvedená níže jsou stejně „kvalitní“ jako vaše znalost ekonomického názvosloví.
Ne, ne, to už se týkalo těch 20GWe (80GWt), kdybyste si to hodil do kalkulačky, tak vám to výjde takto, uznávám, že skaldba toho odstavce není ideální a může být lehce zavádějící.
Dále také by tento přechod asi byl těžko ze dne na den, to co udělali v Německu bylo krajně ukvapené, spíše bych to věděl v horizontu tak 10-20 let od momentu, kdyby se s tím začalo. V prvním kroku by se nejspíše nahradily ony elektrárny, které nemají přímé spojení s jednou z těch větších sítí a pak jak jsem psal nejspíš by vznikla na konci linek, které kraje pouště dosahují. A až nakonec by se musela stavět nová vedení.
Jinak zde je mapa slunečního záření v Austrálii, bavíme se tady o hodnotách, které jsou od 5kWh/d do 6,75kWh/d, to je minimálně 4x-5x více, než je tomu u nás na nejlepších lokalitách.
solarfreedomaustralia.com.au/wp-content/uploads/2013/06/solar-radiation-map-of-australia2_01.jpg
Mezní výrobní cena, tou myslím tu cenu za kteoru se ještě vyplatí z daného zdroje energie získávat, aby nebyl ztrátový.
Těch 150 miliard je hodně málo. Nikdy, opakuji NIKDY a NIKDE nepostavili jadernou elektrárnu v termínu a s plánovaným rozpočtem. Temelín měl stát původně 50 miliard (starých korun), nakonec stál tuším 100 – 150 miliard (zdroje se liší). Koeficient 2 až 3 je reálná cena. Když nebudou potíže. Takže u dostavby Temelína s tím biliónem také klidně počítejte.
Píšete že Austrálie, přitom se v článku píše o Společnostech Hitachi Toshiba a GE, které tuto technologii koupily a o závodu, který se staví někde v Severní Karolíně.
Na rozdíl od Německa by stavba vedení probíhala v pustině, navíc do krajních oblastí pouště vedení již zasahuje, konkrétně linky k Olympic Dam, Leigh Creek a Broken Hill. Také v Austrálii existují asi jen tři rozsáhlejší sítě, které by bylo vhodné propojit, to se bez dálkového vedení neobejde.
Pokud se budeme bavit o elektrárnách koncentračních tak u nich lze produkci stabilizovat akumulátory tepelné energie, což vyruší nepříjemné výkyvy výkonu, tedy by sloužily jako onen stabilní zdroj. Nevím proč se domníváte, že vybudovat nová vedení bude pro Austrálii složitější, než postavit jaderné elektrárny. Myslím že vybudování koncentračních elektráren nebude o nic složitější, než vybudování elektráren jaderných. Po nedávných událostech se mi jeví jako nereálné postavit jadernou elektrárnu blíže než 100km od města, takže zatímco u koncentračních bude problém možná s novým vedením, u jaderných se do schvalovacích procesů budou plést pro zěmnu aktivisti.
Navíc srovnávat Německo a přístup EU k OZE s Austrálii, která má pro jejich využívání nesrovnatelně lěpší podmínky je trochu zvláštní. Ano je problém s akumulací elektřiny ale akumulace tepelné energi nepředstavuje vážnější technologické překážky, dobře pokud použijeme vodu s roztokem nějakých solí pro zvýšení měrné tepelné kapacity, pak bude nutné ji udržovat pod tlakem, ale stále je to levnější, než metody uskladnění elektřiny.
Pak si musíte poradit s dalším problémem, tím že kromě asi těch tří hlavních sítí jsou v aAstrálii asi nějaké dvě desítky malých ostrovů landlearnnsw.org.au/__data/assets/image/0008/304838/transmission-lines-generators.gif, tam hodláte také nasadit jadernou energii?
Kdyby jste si článek přečetl pořádně, tak by jste se dozvěděl, že tu technologii vyvinula australská společnost Silex a prodala její licenci do USA, kde se má poprvé realizovat.
A k tomu dalšímu, můžete si zkusit odpovědět na otázku kolik energie dokáže akumulovat největší existující akumulátor tepelné energie a kolik energie spotřebovává Austrálie v noci? Stále platí že tzv. oze není a ještě dlouho nebude schopno nahradit velké zdroje energie. Průmysl a velká města se bez stabilních a velkých zdrojů neobejdou. Oze je velmi drahá hračička, a pokud nevíte proč se domnívám, že vybudovat dostatečnou kapacitu v oze, včetně různých typů akumulátorů, aby byla sto nahradit stávající uhelnou australskou energetiku a k tomu nezbytnou infrastrukturu (tj. tisíce kilometrů vedení)bude dražší než několik jaderných elektráren v rámci stávajících sítí, tak je jasné že o problematice nic nevíte. Zkušenosti z EU jasně ukazují, že to bude mnohem dražší, bez ohledu na vhodnější australské klimatické podmínky. Co se týče srovnání s Německem, tak Austrálie sice nemusí stavět vedení obydlenou krajinou ale za to na mnohem větší vzdálenost.
Myslíte kolik energie naakumuluje oceán? :)
Turbosoustrojí o výkonu 100MWe potřebuje zásobník o průměru 24m a výšce 9m pro provoz po dobu 4 hodiny, pro provoz po polovinu dne by bylo zapotřebí tedy 4 tyto nádrže, ve skutečnosti by to bylo jinak, protože den nemá většinou přesně 12 hodin tmy a 12 hodin světla.
Pro 1000MW elektrárnu je zapotřebí 40 nádrží. A je zapotřebí asi 20GW. Na kWht stojí ono zařízení asi 26$ (jiná technologie asi 19$), pak by celková skladovací kapacita, by měla stát asi 24,96 mld. USD. Na koruny je to asi 500 mld. korun, ano jsou i jiné odhady, jako 50$-125$/kWht.
Kdbychom řekli že to bude 75$/kWht, je to 72mld$, je to hodně, nebo málo za uložení energie s účinností okolo 90%, na polovinu dne? Jestli jsem se ve výpočtu nespletl, tak kdyby se měly náklady na toto zaplatit během 10 let, tak by 1kWh zde uložená stála si o 8 amerických centů více.
Nejdražší elektřina v Austrálii stojí asi 30 amerických centů/KWh, tedy asi okolo 6Kč.
Pro solární elektrárny tohoto typu se udává jako mezní výrobní cena asi 20 centů/kWh, i se započítáním tepelných akumulátorů. Jestli je pro JE mezní cena 100€/MWh, pak jedna kWh stojí asi 14 amerických centů. To je rozdíl cca 6 centů, tedy asi 1,2Kč.
Pokud jste se podíval na tu mapu, pak do pouště vede minimálně 2x110kV, 1x275kV a 220kV (Sítě spojené s hlavní sítí na jihovýchodě. Pokud každé z těch vedení je možno zatížit na 2kA, pak je to 1,43GW dodávek do zbytku sítě a je nutné odečíst spotřebu, která bude uspokojena elketrárnami na místě.
Pak tyto elektrárny lze snadno dělat v menším (ano malé jaderné reaktory také existují, ale jednak jsou často ve stádiu výzkumu a pak by u menších zařízení mohla růst cena na kWh
Malé i velké JE jsou hlavně bezpečnostní problém. Na fotovoltaiku (nebo koncentrační elektrárnu) vám stačí pár kamer, plot a bača se psem a s ovcemi :-). Kduž vám někdo pár panelů ukradne, tak si pořídíte nové a nic se neděje. Nedej Bože, že by někdo ukradl pikslu s Plutoniem z množivého reaktoru. Už několik miligramů je smrtelných.
Souhlasím s vámi. Proč by měla Austrálie jít do jaderného programu, který je technologicky náročný a výstavba je z mnoha důvodů obtížná a prodražuje se, když mohou využít potenciál, který jim příroda zadarmo nabízí. JE se nedají stavět všude, potřebují velké množství vody, takže je lze stavět v podstatě jenom na východě země, kde jsou nějaké větší toky, ale tam jsou už velké aglomerace a také přírodní rezervace. Využít centrální Austrálii pro solární elektrárny, je úplně ideální způsob, jak na tomto kontinentu vyrábět levně elektrickou energii.
Austrálie má poměrně slušný potenciál pro zásobování nejen sebe ale i okoli obnovitelnou energií, ale spíše by měli jít přes solárně koncentrační elektrárny, které, jsou-li správně navržené, jsou schopny dodávat proud i po setmění.
Austrálie má hlavně ohromný (a nevyužitý) potenciál v jaderné energetice. Snad se politici v Austrálii nedopustí stejné zhovadilosti jako politici evropští a nezačnou lít biliony do kapes provozovatelů oze parodií na elektrárny a nezničí si tím konkurenceschopnost jako v EU.
Uran sice mají, ale v takovém státě, kde to jde i jinak, mimochodem podmínky pro termické elektrárny mají lepší, než mi pro fotovoltaické, zakládat kompletní jaderný průmysl? Nevím jestli by se jim to vyplatilo.
On je rozdíl mezi námi, kde slunce nesvítí, vítr nefouká a Austrálií, kde slunce praží v podstatě pořád. Nedávno podobnou elektrárnu otevřeli v nevadě, cenově to vychází na instalovanou kW asi jen dvakrát tolik co u těch střízlivějších odhadů ceny nového Temelína. Koeficient využití by měl být jen o něco málo menší, než u elektráren jaderných.
V Austrálii žije asi 23 milionů obyvatel a mají pro sebe celý kontinent, když se podíváte na tuto mapu commons.wikimedia.org/wiki/File:Australia-climate-map_MJC01.png zjistíte, že velkou část kontinetu zabírá poušť, pro kterou není moc jiného využití, pokud by nebyl příliš velký rozdíl mezi cenou ze solárně termických elektráren a jiných alternativ, mohlo by to být o něco výhodnější, ovšem pokud vezmeme do úvahy připravovaný Grenatec, pokud kdy bude realizován, pak by mohly tuto energii, v závislosti na ceně, bez problémů exportovat, nebo ji používat pro výrobu vodíku a ten exportovat.
Za prvé, když už se tedy oháníte všeobecně známým faktem, že v centrální Austrálii, jsou ohromné pouště, tak jste si měl taky zjistit (a nedělat ze sebe hlupáka), kde se v Austrálii koncentruje osídlení a průmysl, tedy kde se ta elektřiny hlavně spotřebovává. Za druhé, co tím myslíte, že by měli zakládat kompletní jaderný průmysl. Jaderný průmysl v Austrálii samozřejmě existuje, jinak by Austrálie stěží mohla uran ve velkém těžit a vyvážet. Austrálie má k dispozici i revoluční technologii obohacování uranu, viz http://www.scienceworld.cz/neziva-priroda/laserove-obohacovani-uranu-poprve-komercne-826/
Jediné co Austrálii chybí jsou jaderné elektrárny, což je naprosto nelogické. Za třetí, zajištění dostatku elektrické energie z jádra vyjde Austrálii zcela určitě levněji, než idiotský pokus zajistit výrobu elektřiny dotováním tzv. oze jak se to děje řadě zemí EU. Nejen, že to spotřebovává ohromné množství finančních prostředků, technicky to prostě není možné. Už i samotným Němcům je jasné, že bez velkých (stabilních) zdrojů pro základní zatížení se neobejdou. A to platí a bude platit i pro Austrálii. Buď budou v Austrálii většinu elektřiny v Austrálii vyrábět z uhlí (jak to činí dnes) nebo v jaderných elektrárnách (tedy bezemisně), žádná další varianta neexistuje. Při současné úrovni technologií, tzv. oze prostě nemůže být hlavním zdrojem elektřiny (pokud si odmyslíme země typu Norska a Islandu, kde mají relativně malou spotřebu a možnost využívat ohromné kapacity vodní a geotermální energie), a to kvůli tomu, že vyrábějí naprosto nepředvídatelně a nikoli podle potřeby a je nutno vybudovat (za obrovských nákladů) infrastrukturu, která bude propojovat místo výroby s místem spotřeby (viz větrné elektrárny na severu Německa a průmysl na jihu). Čímž se vracíme k bodu jedna. Je jasné, že právě v případě Austrálie je toto hlavní překážka. Domnívat, že Austrálie bude vůbec sto vybudovat a provozovat v centrální Austrálii koncentrační elektrárny o dostatečném výkonu a pak vést elektřinu tisíce kilometrů daleko k hlavnímu místu spotřeby na jižním pobřeží je projevem ekonomického a technického analfabetismu.