Naturhus – bydlení, které předběhlo svou dobu
Píše se rok 1974, a Bengt Warne (*1929), výzkumník a architekt v jedné osobě, neklidně postává nad rýsovacím prknem, na které přenáší ze svého náčrtníku svůj nový projekt. Jedná se o nové ztělesnění jeho představy o moderních lidech, kteří jsou schopni žít v harmonii s přírodou.
Výsledkem jeho práce je po dvou letech vystavený dům, který skutečně předběhl svou dobu. Naturhus, obytný skleník.
Absolvent Královské technické akademie ve Stockholmu se celý život soustředí na trochu netradiční pojetí tehdejší architektury.
„Vrátit do přírody to, co si z ní lidé vzali“ je jeho hlavní motto. A Naturhus je opravdový doklad takového přístupu. Vnitřní jádro domu, vystavené ze dřeva, kamení a hlíny je obklopené vnější skleněnou strukturou, uvnitř které se nachází zeleň.
Bengt rozpracoval celý koncept na bázi přítomnosti čtyř živlů (oheň je přítomen naštěstí jen v krbu), a navrhl pro severskou oblast nevšední obydlí.
S obytnou plochou 150 metrů čtverečních (se započítaným prostorem skleníků pak 300) sloužil Naturhus jako rodinné bydlení až do roku 1981. Pak se z něj stala „výzkumná laboratoř přírodního stavitelství“, a v této podobě přežívá ve Stockholmu dodnes. Domů tohoto typu však ve Švédsku stojí víc.
Jednotlivé nápady, které tu Bengt použil, dráždí představivost architektů i dnes. Rostliny, proplétající se interiérem přirozeně čistí vzduch a zvlhčují ho, dešťová voda je jímána vodosběrným systémem, využívána jako užitková a závlahová, vodu ohřívají střešní kolektory.
Řeklo by se, že dnes nic mimořádného, ale v roce 1976? Ostatně, myšlenka energetické soběstačnosti je zde rozpracována podrobněji, než je zvykem.
Skleníkový dům je totiž schopen zásobovat své obyvatele vlastními výpěstky po dobu dvou měsíců.
Sluncem prohřátý skleník navíc drží vynikajícím způsobem teplo, a snižuje náklady na vytápění domu o celou polovinu, ve srovnání s jinými standardizovanými švédskými rodinnými domy. Prostě i po téměř čtyřiceti letech je to vynikající inspirace.
