Turecko v roce 2020: třetina energie z obnovitelných zdrojů

Turecko hodlá do dalších let výrazným způsobem zvýšit podíl obnovitelné energie ve vlastním národním mixu. V rámci Národního akčního energetického plánu (NREAP) zvažuje navýšení stávající produkce o 30 %.

Detailní podrobnosti tohoto plánu nejsou zatím známy v jasných obrysech: hovoří se sedminásobném zvýšení kapacity vodních elektráren v horizontu příštích osmi let, a také o 5 GW nových solárních instalací.

Náhled na podrobnější vyčíslení příspěvku OZE k národnímu energetickému mixu částečně přinesl až Terry McCallion, ředitel odboru klimatických změn a energetické efektivity Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD).

„Ten akční plán je jednou velkou mapou k pokladu, jež v tomto případě dovede Turecko k velkým změnám. Sám plán je velmi ambiciózní, bude vyžadovat velké zapojení nejen na straně vlády, ale i zástupců průmyslu, ale umožní této nádherné zemi zpřístupnit její osobitý potenciál na poli zelené energie.“

Jak by to tedy mělo vypadat, když ponecháme květnatá slova stranou? Turecko chce do roku 2023 vybudovat 34 GW výkonu ve vodních elektrárnách, 20 GW ve větrných farmách, 1 GW připadne na investice do geotermální energetiky, a již zmíněných pět pro solární farmy.

Každý velký plán si najde svoje kritiky. Na příkladu Turecka a jeho NREAP se jich najde celá řada, a neozývají se jen ochránci životního prostředí. Turecko je totiž zemí s nepříliš jasným statusem vnitřní stability, a s velmi neklidnými sousedy, tedy nepříliš výhodnou zónou pro investice.

Zvyšování kapacity hydroelektráren a budování nových vodních nádrží je prý betonovým šílenstvím a přípravou přírodní katastrofy nebývalých rozměrů, větrná energetika je kvůli neklidným horským oblastem (navíc s minimální infrastrukturou) prchavým snem a lichotivě se kritikové nevyjadřují ani o geotermálních projektech. Nejlépe si zatím solární energie, která skutečně má v Turecku ty nejlepší podmínky pro rozvoj.

Ideální sluneční osvit tu za rok dosahuje 2640 hodin (v průměru 7,2 hodin denně), v průměru dosahuje insolace okolo 1311 kWh/na metr čtvereční za rok. V případě solární energetiky má Turecko i dostatečnou kapacitu na straně výroby.

Existuje zde více než stovka menších či větších společností, jež ročně dohromady vyrobí množství solárních panelů schopné pokrýt 750 000 metrů čtverečních. Dosud nejfrekventovanější jsou tu ale solárně-termální kolektory a nejrůznější variace na systémy slunečního ohřevu vody, jejichž výkon se však už v roce 2011 blížil 10 GW.

Slíbených pět gigawatt solárních elektráren je tedy plánem, který by nemělo být pro Turecko skutečně příliš komplikované naplnit. Otázkou je, jak se povede v dalších bodech Národního akčního energetického plánu, který by měl přijít na pět miliard eur.