Srbsko a Makedonie zvednou vlastní podíl OZE na 27 %

Dvě balkánské země usilující o vstup do Evropské unie přistoupily na „závazek“, který se týká plnění nastavených eurounijních cílů snižování emisí. Na snahu Srbska a Makedonie vstoupit do EU dosud hleděly stávající členské země poněkud nevraživě, ale vzhledem k vyostřeným vztahům s Ruskem se další obchodní partneři hodí.

„Makedonie má problémy s odpady, Srbsko zase s nedostatkem elektřiny.“ Zdroj: Radomír Dohnal
„Makedonie má problémy s odpady, Srbsko zase s nedostatkem elektřiny.“ Zdroj: Radomír Dohnal

Makedonie a Srbsko by, pokud chtějí dostát svému slibu, měly snížit vlastní emise skleníkových plynů o 40 % stavu z roku 1990, dosáhnout podílu obnovitelných zdrojů ve vlastním energetickém mixu 27 % a o stejný procentní díl zlepšit implementaci energeticky efektivních technologií do roku 2030.

Změna úhlu bruselského pohledu na Srbsko a Makedonii je patrná i z vnitřní rétoriky. Už se nekonkrétně nehovoří o hypotetických možnostech přistoupení některých zemí z balkánského regionu, ale o jasně pojmenovaných potenciálních členech.

A dané podmínky, nastavené pro rok 2030, už nepředstavují limitní omezení vstupu do eurozóny, ale spíše lákavý prostor pro finanční pobídky a další investice.

Politická roztržka s Ruskem tak prospěje nejen zmíněným balkánským zemím, ale výrazně zlepší situaci evropského průmyslu vázaného na zavádění obnovitelných zdrojů energie. Ztráta ruského trhu, ač může být jen dočasná, se totiž projevuje výrazným poklesem obratu v celém sektoru.

A Makedonie a Srbsko představují, vzhledem k tomu, že jsou to země OZE téměř nedotčené, více než lákavý náhradní trh. Obě tyto země navíc mají, pokud jde o prosazení snižování emisí či zavádění obnovitelných zdrojů, specifické problémy. A ty budou vyžadovat i konkrétní zacílená řešení od evropských firem.

Makedonie například zápasí s vysokými emisemi metanu, přičemž jeho největším zdrojem je, kromě zemědělství, řada skládek odpadů, odkališť a úložišť biologických odpadů.

Zavedení recyklačních technologií, spaloven, kompostáren, které budou financovat evropské investiční domy a technologie k nim budou dodávat evropské závody, tak pomůže hospodářství odpadového sektoru EU na nohy.

Srbsko na druhé straně zápolí s nedostatečným energetickým průmyslem: země je z velké části závislá na importu energie. Pokud chce tedy zlepšit svou vlastní energetickou bilanci, a současně jít ruku v ruce se závazky o zvyšování podílu OZE, je více než jisté, že se na proměně bude opět podílet řada podniků z EU.

Přistoupení Makedonie a Srbska na závazky iniciativy EU 2030 CleanEnergy je ale momentálně nejradostnější zprávou pro výrobce a dodavatele monitorovací techniky.

Kvalita ovzduší, zastoupení podílu emisí nad jednotlivými závody, čistota vod, tepelná preformace budov, to vše teď musí být kvantifikováno a změřeno, aby mohla Makedonie a Srbsko oficiálně referovat aktuální stav na konferenci v roce 2015 o přípravě ke vstupu do EU.

Sdílet:

4 komentáře: „Srbsko a Makedonie zvednou vlastní podíl OZE na 27 %

  • 31. 12. 2014 (15.45)
    Permalink

    Je to tak nějak od věci. Ale vzpomněl jsem si na citát ze Švejka: A jednomu nadšenci, který v davu zvolal: „Nieder mit den Serbien!“, narazil kdosi klobouk až po uši, pak ho povalili na zem a trochu po něm šlapali v umělé tlačenici.
    Srbsko je trochu kontroverzní země. Investice do takového státu jsou vysoce rizikové. Těžko odhadnout, jak se vyvine politická situace a jak to tam bude za pár let vypadat.

    Reagovat
  • 29. 12. 2014 (23.22)
    Permalink

    osobně se domnívam že nejlepší sbpůsob jak snížit vypouštění skleníkových plynů do atmosféry není v realizaci dalších slunečních či větrných a vodních elektrárnách ale tím že se zmodernizují uhelný elektrárny a v případě výstavby se postaví tokové uhelné elektrárny které budou spnovat ty nejpřísnější normy. podle toho co jsem vygooglil tak srbsko není nějak sluneční zemně a vítr jsem nenašel ale vhledem k tomu že je to vnitrozemský stát budu předpokládat že jejich podnebí je podobné tomu našemu a to moc nenabízí viužití solárka možná voda a vítr přecijen mají větší kopce kde by se dali vybudovat větrné el. a tudíš i přehrady ale to je jen předpoklad

    Reagovat
    • 30. 12. 2014 (11.37)
      Permalink

      jenže některé moderní technologie jsou velmi nákladné a už nám dochází i materiály. Problém všech tepelných elektráren jsou třeba oxidy dusíku, je jedno jestli se pálí plyn nebo uhlí, vždy budou přítomny. N2O je 200x silnější než CO2, klasické katalyzátory se na elektrárnách nasadit asi nedají. Jedna věc je vyfiltrovat splodiny motoru o špičkovém výkonu 120kW a něco jiného je vyčistit spaliny elektrárna o 1200MW.

      Existují snad experimentální jednotky kde se spalije čistým kyslíkem, ale ty jsou velmi drahé a s dostatečným výkonem asi žádná zatím není. (viz Oxy-fuel)

      Účinnost elektrárny se dá zvýšit i vyššími teplotami, ale tam zase narážíme na vlastnosti materiálů, teploty se tam pohybují od 500°C výše, Našel jsem nějaké materiály o návrhu elektrárny s teplotou páry až 760°C.

      Stejně bychom první měli využít na maximum potenciál, který nám poskytuje voda.

      Reagovat
  • 29. 12. 2014 (11.36)
    Permalink

    Tak ty zpráva ve mě budí trochu rozpor na, na jednu stranu jedobře že se bude rozvíjet energetika, na druhou mi to příjde jako koloniální politika.

    Srbsko by možná mohlo na dunaji postavit další hydroelektrárny, otázkou je jak dlouhá jezera vzhledem k malému měrnému spádu by z toho byla, jaké by nastaly komplikace v lodní dopravě a tak.

    Doufám že případné investice nepovedou k tomu že se v oblasti stane elektřina nedostupně drahou.

    Bohužel na světě je ještě spousta míst na kterých nebyla využita plně vodní energie, zmíním třeba Amur, de by dolní tok mohl klidně poskytnout až 7GW výkonu. Ale to je na diskusi pod jiným článkem.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.