Írán a obnovitelné zdroje energie

Irán je zemí, o které se obvykle hovoří jen v předem jasně definovaných souvislostech. Nesvoboda, náboženská diktatura, květnaté protiamerické a protizápadní fráze místních politiků, konfliktní jaderný program a nevraživost vůči Izraeli. To, že by ale Irán mohl disponovat i nějakými kapacitami v obnovitelných zdrojích energie, a mít také nějakou ne-jadernou energetickou vizi, však západním médiím zcela unikalo.

I proto jako rozbuška působil projev íránského ministra pro energie, Hamida Chitchiana. Při setkání na berlínské ambasádě s delegáty pozvaných zemí se rozhovořil o nové etapě plánu, která má jeho zemi zajistit energetickou bezpečnost. A čísla, která v jeho projevu zazněla, nebyla právě skromná. „Do roku 2018 by Irán rád dosáhl na úroveň 5000 MW, produkované solárními a větrnými elektrárnami.“

Následovalo trochu rozpačité ticho, neboť západní diplomaté dosud nějak netušili, že Irán vůbec nějaké kapacity tohoto typu vlastní, a že má podobné ambice. Podle Chitchianových slov však Irán v současné době disponuje 500 MW z realizovaných projektů solární energetiky, a brzy i 400 MW z větrné, neboť tyto projekty jsou již před dokončením.

„V současné době jsou již dojednány další dílčí projekty,“ popisoval Chitchian. „Přičemž pro solární sektor je v souhrnu připraveno dalších 500 MW, a pro větrnou dalších 900.“ I když tato čísla (pokud jsou skutečná) svědčí o tom, že íránský energetický program se nesoustředí jen na výbušné a konfliktní jádro, přesto mají k jejich vizi pro rok 2018 ještě daleko.

O Iránu se toho z hlediska energetického průmyslu mnoho neví. Podle odhadů potřebuje jejich síť okolo 70 000 MW. Co ale íránský ministr pro energie v Berlíně zmínit neopomněl, že by rád svou zemi otevřel zahraničním investorům.

A nabízí jim skutečně štědré podmínky. Výkupní tarif 0,15 $ za kWh z projektů obnovitelných zdrojů energie, a taky padesátiprocentní spolu-financování ze strany státu.