Asie a obnovitelné zdroje energie: Čína je lídrem

Evropský kongres ThomasLloyd Cleantech, který proběhl 24. ledna 2014 ve Frankfurtu nad Mohanem, patří mezi události, o nichž se obvykle hovoří v superlativech. Setkání významných osobností z celého světa, prominentních politiků i vrcholových manažerů nad tématem tak závažným, jako jsou obnovitelné zdroje energie, totiž může významně ovlivnit příští směrování evropských investičních záměrů.

Přesto se zdá, že konference nesoucí podtitul „Seznamte se s Asií. Seznamte se s budoucností obnovitelných zdrojů energie.“ byla spíše jen dostaveníčkem vyvolených.

O tom, zda některá ze zde zastoupených společností v budoucnosti vlastní investicí podpoří rozvoj energetického sektoru, se totiž bude ještě dlouze rokovat. I samotné projevy řečníků z řad špičkových odborníků nešly až na několik výjimek přímo k věci.

K čemu tedy přispělo setkání téměř dvou tisíc představitelů světa obchodu, politiky a technologií? Kromě utužení vzájemných kontaktů účastníků, reprezentujících zájmy svých firem, nejspíš v tento moment k ničemu.

Náhodný pozorovatel by tak snadno nabyl dojmu, že se jedná o přátelské setkání, jehož jakýmsi vedlejším produktem je představení celé Asie, coby „ideálního investičního prostředí“. Nechme ale promluvit předsedu a vedoucího manažera skupiny Thomas Lloyd, T. U. Michaela Siega.

„Prostřednictvím kongresu Thomas Lloyd CleanTech nastavujeme standardy pro celá související odvětví a rádi bychom podtrhli hloubku našeho závazku propagovat a posouvat aktivní spolupráci mezi ekonomikou a ekologií. Zvláště v asijsko-tichomořském regionu budou zásady udržitelného rozvoje energetických zdrojů nejen hrát rozhodující roli pro současné a budoucí generace, ale rovněž vytvoří základ pro budoucí růst v tomto regionu a stanou se zásadním faktorem při formování „Asijského století.“

Pokud vám toto souvětí připadne všeobsahující, ale přitom nic neříkající, jakési manažerské „ptydepe“ a máte vytrvalý pocit jakéhosi „vytržení vět z kontextu“, vězte, že váš dojem by bohužel povětšinou nezměnily ani další příspěvky referujících řečníků. Začněme ale těmi vzácnějšími a pozitivnějšími jevy, přednáškami, které nesly nějakou skutečnou informaci.

Čínský ekonomický fenomén inspiruje zbytek Asie

Bývalý hlavní ekonom a vicepresident Světové banky, Prof. Dr. Justin Yifu Lin, velmi zajímavým způsobem vysvětlil, proč je Čína druhou nejsilnější ekonomikou na světě (a proč bude brzo první). Podle něj je totiž příčiny slibné ekonomické budoucnosti Číny a celé Asie zapotřebí hledat v minulosti.

„V padesátých letech dosahoval průměrný HDP v Asii okolo $715, tedy asi desetinu toho, co Amerika. I Afrika tou dobou měla okolo 889 $, tedy víc než Asie. Historie ale nekráčí po předvídatelných cestách,“ říká Lin, který dále přiznává, že za ekonomickým zázrakem Číny stojí právě zmíněný start ode dna.

„Inspirovali jsme se v zemích Evropy a USA. Sledovali jsme chybné i správné kroky jejich ekonomů, a při vlastním rozvoji se pochopitelně inspirovali těmi dobrými. Vyvarovali jsme se omylů našich inspirátorů, a nakonec jsme je za třicet let dohnali. Od roku 1979 zvyšujeme svůj obrat meziročně o 9,8 %, a za posledních 34 let se naše HDP zvýšilo čtyřiadvacetkrát.“

Klíčovou roli podle něj sehráli investice do technologických inovací a vylepšování průmyslu. Ty ostatně považuje za hlavní motor „fenoménu zrychleného ekonomického růstu“. „Před průmyslovou revolucí rostlo HDP Britského impéria meziročně o 0,05 %, boom nastal až s nástupem inovací,“ tvrdí Lin.

Dále dodává, že se řada asijských států dnes inspiruje, stejně jako oni prve na Západě, příběhem Číny. A zdůrazňuje proto, že tyto země mohou učinit ten samý pokrok, jen s jedním výrazným vylepšením: hned od startu začít investovat do obnovitelných zdrojů energie, a překonat tak onu neekologickou fázi „špinavého průmyslu“.

Právě špatný stav životního prostředí v Číně chápe Lin jako nevyhnutelnou daň za ekonomický úspěch své země, daň, kterou by ovšem jiné asijské země splácet nemuseli, pokud se vydají tou správnou cestou.

Filipínská republika je otevřená čistým zdrojům

Výjimečný byl projev environmetalistky a senátorky Filipínské republiky, Loren Legardové. Snad jako jediný, mezi nic neříkajícími a povšechními přednesy, se tento vymykal jak výrazným emotivním nábojem, tak onou vzácnou schopností „jít na dřeň“ problému.

„Žádám vás, poskytovatele čisté energie, nejen abyste přinesli OZE do naší země, ale abyste nám také pomohli vyvinout vlastní kapacity pro jejich údržbu a vývoj,“ zahájila frontální útok na evropské investory Legarda, a druhým dechem dodává.

„Snižování rizik přírodních katastrof a dopadů globálních klimatických změn je věcí všech, a manažeři a ekonomové by měly přijmout větší odpovědnost, a jejich podpora by měla být více vidět.“ Filipínská republika je totiž v pořadí třetí nejohroženější zemí na světě, pokud jde o dopady globálních klimatických změn, a přitom sama patří k nejmenším producentům emisí.

„Není to jen o tom, vyvinout efektivní a čisté zdroje energie, ale také učinit je dostupnými a využívanými,“ doplňuje Legardová, která dále upozorňuje, že:

„Na Filipínách dnes žije 16 milionů lidí bez přístupu k elektřině. To je náš potencionální trh pro rozvoj OZE. Máme dostatečné legislativní nástroje, stabilní ekonomické klima a zájem a vítáme zahraniční investory, kteří nám pomohou vybudovat stabilní a ekologickou energetickou infrastrukturu.“

Senátorka Legardová řekla v sedmi minutách vše potřebné, což většina přednášejících jinak zvučných jmen, například prof. Peter Guthrie, expert na udržitelnou infrastrukturu a rozvoj energetiky z univerzity v Cambridge, nezvládl ani za půl hodiny.

I další příspěvky, od Maria Cleofe R. Natividad nebo samotného presidenta filipínského senátu, Edgarda J. Angara, měly s reáliemi problematiky zavádění obnovitelných zdrojů do praxe pramálo společného, a připomínaly v mnohém katalogový výstup cestovní kanceláře, která pod heslem „It´s more fun in the Philippines“ propaguje pohostinné klima ostrovů.

Manažer není technik, bohužel

Jedním z vrcholů programu měla být přednáška „Infrastruktura obnovitelných zdrojů: Od konceptu ke komerčnímu provozu“, na které promluvili zástupci realizovaných a probíhajících projektů z Filipín, presidenti společností South Negros Biopower, South Negros Biopower, San Carlos Biopower, San Carlos Solar Energy a Central Tarlac Biopower.

Kdo by doufal v podrobnosti, technickou parametrizaci či jen prosté vyčíslení nákladů nebo udání instalovaného výkonu, zažil by zklamání. Vrcholoví manažeři se k takovým podružnostem povětšinou neznali, a informovali posluchače spíše o záludnostech celého organizačního procesu („Pozemek, na němž bude elektrárna stát, má často několik hektarů, a musí být oplocen. Je nezbytné, aby tu byl přítomen hlídač, obvykle jich je několik na směny. Musí být zřízen účet v bance, ze kterého jsou těmto hlídačům vypláceny mzdy, ještě před zahájením vlastní výstavby.“). Z hlediska úrovně poskytnutých informací, v poměru k délce tohoto programového bloku, se procesní specifikace těchto manažerů jevila jako vyložená ztráta času posluchače.

Celkový hořký pocit z toho, kdo je vlastně kompetentní osobou, pokud jde o možný celosvětový rozvoj obnovitelných zdrojů a jednotlivé investiční projekty, pak nezachránil ani interaktivní on-line rozhovor s dnes již bývalým, dvaačtyřicátým presidentem Spojených států amerických, Billem Clintonem.

S vědomím toho, že autora tohoto článku pravděpodobně za jeho kritické hodnocení zástupci společnosti Thomas Lloyd nejspíš už nepozvou na další konferenci, podotýkám, že k avizovanému Seznámení s Asií tu ve skutečnosti nedošlo.

Navzdory perfektní a bezchybné organizaci celé konference totiž úroveň většiny příspěvků postrádala to, co činí podobná setkání podnětnými – nové informace. Pokud tedy mohu subjektivně posoudit „Seznámení se s budoucností obnovitelných zdrojů energie“, pokud nedojde ke změně v chápání a uvědomění si dosahu celé problematiky, je to budoucnost pro evropské investory obnovitelných zdrojů krajně neradostná.