ROZHOVOR: Lucie Kirovová o studentském projektu Air House

Šetrný dům Air House studentů ČVUT Praha se stal prvním projektem z ČR, který se zúčastní soutěže Solar Decathlon. Rozhodli jsme se vyzpovídat jednu z architektek, které se na něm podílely, a zároveň se podívali jak se takový dům staví (a zároveň rozebírá).

Lucie Kirovová (* 1984) studovala a stále studuje (dnes už doktorský program) na Fakultě architektury ČVUT. Inspirativní rok magisterského studia strávila díky programu ERASMUS v Madridu na ETSAM (Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Madrid). Kromě toho, že ji v současné době maximálně zaměstnává AIR House, pracuje ještě u firmy Aulík Fišer architekti.

Její role při tvorbě AIR House byla primárně architektonická. Postupem času, jak se projekt zpodrobňoval, se začala věnovat více zahradě a kořenové čističce, které tvoří důležitou součást celého konceptu. „V poslední době soustředím síly na PR a dělám výstavy kolem AIR House, aby se projekt trochu zviditelnil,“ dodává Lucie a následující rozhovor je toho důkazem.

Solární desetiboj je víc než 10 let stará soutěž. Český tým se letos účastní poprvé. Co za tím stojí? Kdo přišel s myšlenkou se soutěže zúčastnit?

L.K.: Mnoho z nás architektů, kteří jsme do toho šli, jsme během studia prošli ateliérem Doc. Ing. Arch. Eduarda Schlegra, který se zabývá trvale udržitelnou architekturou. Vědomí o Solar Ddecathlonu tam bylo samozřejmostí. Když jsem byla v Madridu, měla jsem možnost vidět jejich dům, který si přivezli zpátky z Decathlonu ve Washingtonu a postavili ho před školou. Bylo úžasné vidět práci studentů, dotknout se fotovoltaických článků a kolektorů a zažít, jak to všechno funguje. Tato zkušenost mne nadchla a od té doby jsem chtěla, aby se naše škola taky zkusila zúčastnit v této soutěži. S myšlenkou účasti jsme si pohrávali dlouho, až pak jednou přišel Dalibor Hlaváček s tím, že se vypsal Solar Decathlon 2013, jestli do toho jdeme. Tak jsme to zkusili.

Bylo obtížné přesvědčit vedení školy, případně sponzory, aby se do projektu zapojili?

L.K.: S vedením školy nebyl problém. Stálo za tím především nadšení děkana prof. Ing arch. Zdeňka Zavřela, který nás od začátku podporoval. Horší to bylo se sponzory. Trvalo nám dlouho sehnat dostatek financí. Důvodů je více, jak naše nezkušenost, tak i to, že Solar Decathlon nemá zatím v České republice takové jméno jako v zahraničí, kde se považuje širokou odbornou i laickou veřejností za prestižní událost. Svou roli určitě sehrála i krize.

Jak probíhala tvorba pracovního týmu AIR HOUSE? Celkově se na AIR HOUSE, na to o jak malý dům jde, podílí poměrně velké množství lidí. Bylo obtížné práce zkoordinovat a celkově se „sehrát“?

L.K.: Na začátku nás bylo jen pár doktorandů z Fakulty architektury, co tady spolu studujeme pod vedením školitelů E. Schlegra nebo Z. Zavřela. Postupem času jsme začali zjišťovat, jaké jiné profese potřebujeme. Začali jsme se ptát na fakultě stavební, strojní, elektrotechnické a dalších až jsme se rozrostli do současného týmu. Chvílema bylo obtížné se sehrát, zejména kvůli naší nezkušenosti pracovat v tak velkém týmu, ale nakonec se vše nějak povedlo. Nejdůležitějším a největším motorem byla ochota a nadšení lidí pracovat na tomto projektu.

Dům je vybaven velmi moderní a tedy i drahou technikou. Pochopitelně, sponzoři potřebují předvést, co umí. Cena takového řešení ale stoupá do poměrně závratných výšin. Kdyby si chtěl dům nakonec postavit nějaký koncový zákazník, bylo by možné cenu snížit – případně jak a kam?

L.K.: Dům je teď navržen především tak, aby maximálně odpovídal požadavkům soutěže, což znamená např. i to, že se musí rozebrat, přepravit a znovu postavit. Kvůli tomu, je členěn na mnoho dílců, kde při jejich styku dochází ke zdvojování materiálu. Stavební řešení pro české podmínky by bylo samozřejmě jednodušší a tím i levnější. Dále je vybaven nejmodernějšími spotřebiči i technologiemi. Tady se nabízí také velký prostor k redukci ceny, kdy by si zákazník mohl vybrat spotřebiče dle jeho požadavků a omezit technologii na to nejnutnější k provozu. Cena by se dala snížit různými podobnými úpravami až na 3 mil.

Solární desetiboj má poměrně přísná pravidla. Můžeš některá z nich přiblížit? Co všechno jste mohli a co naopak nemohli?

L.K.: Pravidla se vztahuhjí na různé aspekty, od rozsahu m2, který musíme splnit, vyhovění místním normám a předpisům. Např. v Kalifornii musí být rodinný dům vybaven samohasicím zařízením – sprinklery. Materiály musí mít doklady certifikace, fotovoltaické panely musí být dostupné na trhu – nesmí se používat prototypy ve výzkumu, aby měly týmy stejné možnosti, atd. Pak je zde plno pravidel o pobytu osob při prohlídkách a velice přísná bezpečnostní pravidla během stavby. Co však hraje největší roli, při návrhu domu, jsou jednotlivé soutěžní disciplíny, které se musí splnit. Je to opravdu komplexní soutěž, kdy architektura je pouze jednou z 10 desciplín. Velice přísné je měření teploty a vlhkosti. Především z toho důvodu, je dům obklopen druhou kůží, která má zabránit přehřátí konstrukcí, abychom ho mohli rychleji ochladit a udržet v něm požadovanou teplotu 22-24°C.

Zacílení na skupinu 50+ je velmi zajímavé. Myslíš si ale, že dispozice domu a celkově jeho koncepce může být pro tuto – přeci jen obecně konzervativní – cílovku zajímavá? Případně proč, čím?

L.K.: Neřekla bych, že se jedná vyloženě o konzervativní cílovku. Mnoho mladších lidí může být více konzervativní než generace našich rodičů. Lidé v tomto věku již vědí, co chtějí od života a mnoho toho již dokázali a zažili. Nabízíme jim právě malý dům, který např. mohou využívat jako chatu, kam se postupem času přestěhují nebo tam mohou začít bydlet rovnou. Dispozice není nijak extravagantní. Zahrnuje jeden obytný prostor strukturovaný do zón propojený s velkorysým venkovním prostorem terasy s integrovanou zahradou a venkovní kuchyní, kde mohou „bydlet“ v teplých měsících.

Jak je to s připojením domu na sítě (voda, plyn?) a jeho provozními náklady? Od tvých kolegů jsem se dozvěděl, že jde o nulový dům. Můžeš to pro naše čtenáře trochu rozvést?

L.K.: Nulový dům je takový, který nepotřebuje na svůj provoz dodávat energii z venku a dokáže si ji sám vyrobit z alternativních zdrojů. AIR House si veškerou potřebnou energii k provozu musí umět vyrobit sám ze solární energie. To je zadáním soutěže. Proto jsou v něm veškeré spotřebiče napojeny na elektrickou energii – není přípustné napojení na plyn. Energii získává z fotovoltaických panelů umístěných nad střechou a vodu ohřívá pomocí solárních kolektorů. Pro účely soutěže bude na vodu připojen provizorně – vodu máme uskladněnou v nádržích, které jsou schované pod kořenovou čističkou. V normálním provozu by byl dům samozřejmě klasicky napojen na vodovodní síť a kořenová čistička, takový umělý mokřad, by byla vybudována v terénu na pozemku. Dle libosti uživatelů by bylo možno dům připojit i na plyn.

Vaše stavba je příjemně „vyletněná“. Bylo by ale možné ji postavit a celoročně obývat řekněme třeba na Šumavě, případně někde podhúří?

L.K.: Nevidím žádný důvod, proč by se nedala postavit na horách. Je možné, že by se muselo udělat pár úprav. Teď mě napadá především otočení stavby terasou na jih, kterou máme pro účely soutěže orientovanou na sever, abychom minimalizovali přehřívání v horkém podnebí Kalifornie.

Jak se celkově díváš na trend pasivních/nulových domů? Vnímáš to jako pozitivní rozvoj architektury a stavebnictví? A co říkáš na obavy ze zdravotních rizik bydlení v takových domech, především ve vztahu ke kvalitě vnitřního ovzduší?

L.K.: Jako pozitivní vnímám především narůstající zájem investorů o trvale udržitelnou architekturu obecně, i když v zahraničí je tento trend daleko silnější. Pojem pasivní dům se stal poslední dobou reklamním tahákem, který ne vždy odpovídá kritériím udržitelné architektury. Naproti tomu pasivní design – ne pasivní dům – je právě o přirozenosti stavby; o logickém natočení na světové strany, o vhodném umístění okenních otvorů, odstínění integrovanými prvky, aby se stavba nepřehřívala apod. Právě díky tomuto přístupu ke stavění vznikají zdravé stavby s použitím ekologických materiálů, využívající přirozené větrání a alternativní zdroje energie. Kvalita vnitřního ovzduší v těchto stavbách bývá výrazně lepší než v klasických. Postupně se nám třeba povede zredukovat naši uhlíkovou stopu.