Puddle: dům, který se deště nebojí a pouští si ho dovnitř

Jednou ze základních funkcí domů je, že spolehlivě drží kapající vodu co nejdál od nás. Dům postavený letos v japonské prefektuře Mie toto základní schéma narušuje. Dešťovou vodu si pouští přímo do útrob.

Není to chyba nedbalých pokrývačů, hrubá nedokonalost stavební firmy ani tragický omyl architektů. Lidé ze studia nesoucí jméno uznávaného projektanta Masaki Yonedy se naopak na aspekt blízkého kontaktu lidí s vodou cíleně zaměřili.

Proč držet živly stranou, když mohou být užitečné? Celý jejich originální dům v městečku Masusaka si tak jednoduše můžete představit jako krychli, v jejíž svrchní stěně zeje pravidelný otvor. Prostě takový výraznější komín. Tím se pak dostává srážková voda až k prosklené sběrné nádrži ve středu domu.

Zmíněný otvor plní i další funkce: slouží jako přirozená integrovaná klimatizace obytného objektu, která do prvního patra vpouští denní světlo. Tím, že nádrž v suterénu naplněné vodou funguje jako odrazná plocha, navíc prosvětluje i temné kouty v přízemí.

Tak propracovaný pohled na řešení přirozeného osvětlení tu jistě ještě nebyl. „Obyvatelé domu, rodina o třech členech, projevila přání vpustit více přírody do svého bydlení,“ popisuje Masaki Yoneda. „V jejich představě však nehrála prim zeleň, jako spíše síla živlů.“

Klienty fascinovala představa vodního živlu uvnitř domu, ke které získali vztah během dovolené v zámoří. Zabudovaná dvouvrstvá nádrž na vodu v jejich domě sice neplní roli stálého bazénu, ale je vynikajícím funkčním prvkem, který vlastně zvyšuje vodo-držnou schopnost zastavěných pozemků.

Voda z nádrže je také využívána jako užitková, během splachování na toaletách nebo zálivky na zahradě. Pochopitelně není jediným vodním zdrojem, ale vydatně šetří stávající náklady na pitnou i užitkovou vodu.

Obyvatelé domu (v projektové dokumentaci je této originální stavbě přezdíváno Puddle) se nemusí bát, že by je nenadálý déšť vyplavil, nádrž je „jištěna“ nouzovým přepadem. A snivé pozorování deště hned získává dočista jinou hloubku, když můžete sedět v obývacím pokoji a vidět, jak se jedna prosklená stěna zvolna plní vodou.