Ptáci se evolučně přizpůsobují moderní civilizaci

Srážku s ročně v Severní Americe nepřežijí miliony ptáků. Evoluční proces ale pracuje i na odstranění této ptačí „technické“ nedokonalosti. Vlaštovky pestré, dříve časté oběti automobilismu, se dnes na exponovaných lokalitách blízko silnic rodí s kratšími křídly. Tato designová „inovace“ jim pomáhá mnohem lépe a pohotověji manévrovat a přežít.

Vlaštovka pestrá (Petrochelidon pyrrhonota) by mohla být jedním z dlouhé řady živočichů, kteří se pozvolna přizpůsobují městskému prostředí a učí se v něm přežít. Zdroj:ibc.lynxeds.com
Vlaštovka pestrá (Petrochelidon pyrrhonota) by mohla být jedním z dlouhé řady živočichů, kteří se pozvolna přizpůsobují městskému prostředí a učí se v něm přežít. Zdroj:ibc.lynxeds.com

Nejde ale jen o vlaštovky, které ve vypjatém momentu – těsně před střetem s vozem – dokáží odklonit kurz od nárazníků automobilu. „Evoluce je stále probíhající, kontinuální proces,“ tvrdí Charles R. Brown z Univerzity v Tulze.

Právě on je autorsky podepsán pod prací, uveřejněnou v prestižním žurnálu Cell Press, která vzbudila ve světě velký ohlas. Jeho pohled na věc totiž mění celkové chápání měst a urbánních celků jako „zón smrti“, kde nemůže nic z volné přírody dlouhodobě přežívat. Právě naopak, představuje je jako tavící kotle genové diverzity a „horké místo“ vzniku přírodních inovací.

Evoluce pokračuje

„Dříve to byli dravci, hadi a hladové šelmy, které směrovaly evoluci ptačích druhů,“ říká Brown. „Situace se změnila, ale jen částečně. Přirozené predátory dnes nahradila ta velká SUV, náhle se objevivší motorky, neustále rušné silnice a dráty vysokého napětí. Všechny zmíněné technické prvky jsou totiž, ať už chceme nebo ne, součástí krajiny osídlené živočichy a rostlinami. I ryze lidské prvky jako auta a silnice představují díl domoviny ptáků, území, které se podílí na selekčních tlacích a fungující současně jako evoluční spouštěč.“

K tomuto odvážnému závěru ho přivedly „obyčejné“ vlaštovky pestré, hnízdící u města Lincoln ve státě Nebraska na skalních útesech.

Vlaštovky, respektive jejich mortalita, je zde předmětem výzkumu od roku 1982. Studenti ornitologie pod vedením profesorů vyráží každoročně z univerzity v Lincolnu a v Tulze po tradiční trase, a cestou se soustředí na sběr jednotlivých sražených mrtvých ptáků.

Noví obyvatelé měst

Vlaštovky, které s oblibou hnízdí pod mosty, silničními konstrukcemi a železničními přejezdy, bývaly vždy nejfrekventovanějším nálezem. To už ale dnes neplatí. Za léta počet mrtvých vlaštovek v celkovém úhrnu klesal, a tento úbytek nálezů jednoduše neodpovídal lokálnímu populačnímu poklesu. Živých vlaštovek bylo stále stejně, jen jako by si na silnicích dávaly větší pozor.

Za třicet let výzkumu totiž došlo k pozorovatelným morfologickým změnám na tělech vlaštovek pestrých. Jejich křídla se v průměru výrazně zkrátila. To umožnilo vlaštovkám, vysedávajícím na silnicích, vzletět a uletět před jedoucím vozem mnohem rychleji. Zlepšila se i jejich manévrovací schopnost, kdy vlaštovka dokáže provádět obratné pivotáže.

„Krátkokřídlé vlaštovky pak dokáží mnohem lépe předcházet srážkám a nehodám, a předávají své geny do dalších generací s větší úspěšností,“ shrnuje Brown závěry terénního monitoringu. Předmětem navazujícího bádání Charlese R. Browna teď bude, jak se proměňují morfometrické charakteristiky dalších zvířecích druhů, žijících mezi lidmi.

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.