Plovoucí město na Nilu

Člověk dokáže krajinu proměnit k nepoznání, což dobře demonstruje případ výstavby velkých přehrad na povodí Nilu. Lidé zde od starověku žili v harmonii a čase jednoduše vyměřeném pravidelnými povodněmi. Přehradní nádrže tyto „přírodní hodiny“ sice zastavily, ale vodní elektrárny už nedokážou zastat ostatní ekologické funkce, navázané na režim pravidelných záplav. To ale hodlají ve svém projektu změnit architekti. Připravili totiž odvážný projekt „plovoucího města“.

Řeka Nil byla odedávna životodárnou tepnou, přinášející povodněmi do zelených údolí vláhu a úrodnou půdu. přehrady tento cyklus zastavily. Zdroj: Marion Ottmanová
Řeka Nil byla odedávna životodárnou tepnou, přinášející povodněmi do zelených údolí vláhu a úrodnou půdu. přehrady tento cyklus zastavily. Zdroj: Marion Ottmanová

Pravidelné záplavy neznamenaly pro obyvatele starověkého Egypta katastrofu, právě naopak byly velmi vítány. Spolu se závlahou totiž voda přinesla i úrodnou půdu, splavenou cestou.

Zemědělci tak neměli starost s náročnou závlahou, nebo hnojením. Stačilo jen udržovat průchozí systém zavodňovacích kanálů. Jenže pochopitelně, jak šel čas, ustupovalo zemědělství z údolní nivy Nilu před městy a silnicemi.

foto: Marion Ottmanová
foto: Marion Ottmanová

Přehradní nádrže na Nilu tento vývoj ještě více podtrhly – jenže konec záplav znamenal i proměnu zdejší krajiny.

Suchá půda nedokáže vyživovat dříve úrodná pole, zavlažovací systémy prodražují celé zemědělské hospodaření, a svou roli zde hraje také půdní eroze. Další problémy přináší i prosolování půdy, částečně způsobené jak umělou závlahou, tak vzlínáním slané vody z moře.

foto: Marion Ottmanová
foto: Marion Ottmanová

Záměr regulovat tok Nilu a svázat jeho sílu přehradní sítí Aswan Asuán tedy nakonec mnoho štěstí Egyptu nepřineslo. Tomu ale hodlají svým projektem čelit tři mladí architekti z Nantes, Margaux Leycuras, Marion Ottmannová a Anne-Hina Malletteová.

V soutěži pořádané Nadací Jacquese Rogeria si získali pozornost svým odvážným návrhem: vybudovat na Násirově jezeře Nasser (protékané Nilem) město, které by se dokázalo střídání výšky hladiny vody přizpůsobit, namísto aby s ní bojovalo.

Projekt, pojmenovaný Silt Lake City, také někdy označovaný za Hydropolis, je utopickou představou kompaktního města, vystavěného na březích velkého jezera, kompletně nadnášeného a ukotveného na hladině.

foto: Marion Ottmanová
foto: Marion Ottmanová

V případě povodní by se město jen „zvedlo“ spolu s hladinou, a nedošlo by k žádným škodám na majetku. Co víc, kolem celého města by mohlo znovu fungovat soběstačné zemědělství, tak jako kdysi za časů pyramid.

Na Nilu by mohlo vzniknout více takových měst, která by profitovala z pokračování dávného povodňového cyklu.

Sdílet: