Pitná balená voda: rozhodují zákazníci

Když dobrou vodu, tak stáčenou do lahve. A když vodu v láhvi, tak nejlépe dovezenou přes půlku Evropy. Přístup demonstrovaný předchozími větami se zdá být poněkud pošetilým a neekologickým, přesto se na něm globálně podílíme všichni.

Voda z kohoutku - minimálně stejně kvalitní jako balená, ale 200x levnější, foto: ArtMast/SXC.hu
Voda z kohoutku – minimálně stejně kvalitní jako balená, ale 200x levnější, foto: ArtMast/SXC.hu

V přepočtu každý obyvatel Země vypije 30 litrů balené vody ročně. A zdaleka se to netýká jen pouštních států.

Letošní odhad globálního prodeje balené vody má překročit 233 miliard litrů. V praxi to znamená další příval odpadů, drancování přírodních zdrojů a tiché podpory sociální nerovnosti.

Jak uvádí deník Guardian, není divu, že se balená voda podává na některých tropických ostrovech v Pacifiku, které vlastními zdroji životodárné tekutiny nedisponují. Proč například ale 22 % prodeje balené vody ve Velké Británii tvoří dovoz?

Žebříček prodejnosti a oblíbenosti tu vede voda Evian, stáčená ve francouzských Alpách, a San Pellegrino, z rezervoárů v italské Lombardii. Narazíme tu také na distributory balené vody z Fidži nebo Himalájí.

A i když může výrobce jedné ze značek balených vod, společnost Danone, argumentovat tím, že 69 % dovozu vody do Británie je realizován ekologickou cestou, po železnici, stále nad tím zůstává rozum stát.

Cožpak Britové nemají dostatek vlastních vodních zdrojů? Jak potvrzuje Jo Jacobius, ředitel Asociace britských producentů balené vody (BBWP): „Kvalitní vody má Británie nadbytek, a rozhodně není potřeba ji dovážet.“ Vše prostě začíná a končí volbou zákazníků. Za prodejem a vývozem balené vody ale stojí i jiné zájmy.

Jak upozorňuje Guardian, za celým stáčírenským průmyslem stojí téměř nepovšimnuta nadnárodní lobby výrobců plastových lahví. Převažuje PET, který různí výrobci recyklují s odlišnou intenzitou.

Coca-Cola recykluje 34 % svých nápojových obalů (ze všech nápojů dohromady, tedy převážně skla a hliníku), Danone například jen 9 %.

Začlenění komplexnějšího recyklačního procesu by teoreticky bylo v zájmu těchto společností, protože surovina k výrobě lahví není neomezená, ale každá investice mimo proces vlastní výroby zvyšuje náklady.

I když tedy už v roce 2011 začala Coca-Cola testovat balení s 30 % podílem organické hmoty, na bázi kukuřičného škrobu, do širší výroby se tyto láhve nedostaly. Inovace by stála peníze.

Vše tedy začíná a končí volbou zákazníků, kteří po výrobcích nežádají ekologičtější obaly, ale raději dovezenou průzračně čistou vodu z Alp. Pitná voda z kohoutku je přitom stejně kvalitní, a necestovala k vám přes půl světa.

Sdílet: