Emise automobilů nepocházejí jen z výfuku

O plynech zamořujících vzduch okolo silnic a vlastně na celém světě se dnes mluví jako o něčem samozřejmém a běžném. Auta coby zdroj nejen místních emisí už nikoho nepřekvapují. Možná proto po léta zapadaly informace o autech jako sekundárním zdroji znečištění jiného původu, než jen dýmu z výfuku.

Pneumatiky, brzdové destičky, jednotlivé díly – se postupem času opotřebovávají. Mohli bychom klidně říci „obrušují“, protože výsledkem pohybu auta po povrchu vozovky dochází k odštěpování malých prachových částic. Ty se pak dostávají do ovzduší a jsou zdraví „prospěšné“ zrovna tak nebo dokonce ještě víc než emise motoru.

Debatu o problematice „automobilových zplodin, jež nepocházejí z výfuku“ otevřel po dlouhé době až článek, uveřejněný v žurnálu Vědy životního prostředí a techniky (Environmental Science & Technology), zaměřený na porovnání škodlivosti různých látek dosahujících velikosti kategorie prachových částic.

Obecně jsou prachové částice z auta o poznání větší než ty tvořící kouřový oblak za výfukem, škodlivostí si s nimi ale nezadají. Vzdušný koktejl z těchto látek zrovna tak neprospívá lidem s chorobami srdce či dýchacími obtížemi, a prokázaný je i jejich rakovinotvorný potenciál. O které látky se tedy jedná?

Měď, antimon a baryum pocházejí z brzdných destiček a uvolňují se při každé manipulaci s brzdou. Z pneumatik se do ovzduší dostávají hlavně uhlíkaté látky, ale také nepatrné množství zinku, který je součástí aktivátoru při vulkanizaci.

Z povrchu asfaltové vozovky se zvedají mračna neviditelného prachu látek organického původu, pokud tedy není zrovna zima a silnice není solena. Pak je celá směs pestřejší.

Problém je o to živější, že mechanické emise nevyřeší žádný přechod na alternativní paliva nebo hybridní vozy (ačkoliv hybridy a elektromobily alespoň částečně ulevují brzdovým destičkám díky rekuperaci brzdné energie). Vypadá to, že na řešení si budeme muset ještě počkat.