Jen na silnicích v USA dojde ročně ke 30 000 úmrtím v důsledku dopravních nehod. A dlužno dodat, že v drtivé většině případů je na vině pochybení řidiče, tedy selhání „lidského faktoru“. Společnost Google nyní získala testovací licenci pro stát Nevada, kam přichází se zkušebními prototypy aut, která řídí sama.

Robotické auto Google v podobě modelu Toyota Prius hybrid. Google dnes provozuje celou flotilu samořídících robotických aut, foto: Google

Za poslední dvě desetiletí poskočil vývoj bezpečnosti automobilů o mílové kroky kupředu. Nehod ale kupodivu neubylo.

I při využití pokročilé bezpečnostní technologie a zabudování série ochranných prvků jsou auta ještě pořád řízena omylnými lidmi. Google věří, že přechod na „automatický“ provoz je cestou jak definitivně zamezit zbytečným nehodám a ztrátám na životech. Přesto „samořídící“ auta vyvolávají určité kontroverze.

Dokonce sám David Champion, který pro společnost Google v Nevadě testuje prototypy robotických aut, připouští, že systém automatizované dopravy může být účinný pouze za předpokladu, že bude využíván všemi vozy: „Samořídící auta mohou být přínosem, jen pokud nebudou jezdit na silnicích žádná jiná. Případná kombinace aut řízených lidmi a počítačem by nezbytně vedla ke zmatkům. Člověk dokáže předpovídat chování ostatních řidičů lépe, než jakýkoliv počítač.“

Ale ani v horizontu dohledné budoucnosti se nestane, že by se lidé při řízení mohli zcela vzdát pozornosti a odpovědnosti. To, že byste si při jízdě pohodlně sedli dozadu a četli si noviny, prozatím nehrozí.

Samořídící auta budou monitorovat okolí vozu při jízdě, hlídat vzdálenost od ostatních vozidel, přítomnost chodců nebo překážek silničního provozu. K tomu bude sloužit řada prvků, které se extenzivně využívají i dnes – navigace GPS na sledování polohy, snímač pohybu kol, radar.

Součástí výbavy budou i sofistikovanější technologie, které umožní číst názvy ulic a rozeznávat dopravní značky. Auto tedy bude schopno „samo“ se orientovat v dopravním provozu. Champion hovoří o rozšíření prvků „řidičské asistence“, například aut, které by zpomalovaly, pokud tak učiní vpředu jedoucí vůz, a také o tom, že by auta měla přebrat část aktivní pohotové reakce, například pokud řidič nestačí včas zareagovat a srážka bude nevyhnutelná, dupne na brzdy sám vůz.

David Champion si také „postěžoval“, že v rámci dostupné technologie prototypu auta řízeného robotem není bohužel testována tzv. V2V komunikace. V2V je založena na přenosu signálů mezi auty navzájem – vozy si sdělují jak rychle a kudy jedou, nebo jestli se např. chystají odbočit – a také si aktivně dokáží „povídat“ s vysílači a značením podél silnic. Podle Championa by tato cesta byla mnohem efektivnější.