Chemie: nepostradatelný pomocník pro stavitele

Chemie ve stavebnictví dělá velké pokroky, často je ale pro veřejnost „neviditelná“. Díky chemii jsou možná konstrukční řešení, která jsou ekonomicky výhodnější, bezpečnější a současně šetrnější k životnímu prostředí.

Beton je v západním světě jedním z nejvyužívanějších stavebních materiálů, foto: Dirja69
Beton je v západním světě jedním z nejvyužívanějších stavebních materiálů, foto: Dirja69

Díky chemii lze minimalizovat CO2 i energii spotřebovanou při výrobě. Konečné produkty jsou pak trvanlivější, pevnější a bezpečnější. Chemie je v současném stavebnictví nepostradatelná, říkají firmy vyrábějící nejrůznější stavební materiály.


Chemie jen v materiálu, v okolí ne


Současný trh nabízí nové inovativní materiály a záleží na stavebních firmách, zda půjdou s dobou nebo budou trvat na zaběhlých stereotypech co se materiálů týká. „Když se podíváte na exteriér i interiér budov, chemie je všude,“ říká Radek Haloda, jednatel přední chemické společnosti BASF Stavební hmoty Česká republika a pokračuje:

„Přináší bezpečnostní prvky, prodlužuje trvanlivost staveb a je základem každého konstrukčního prvku. Když proto hovoříme o nutnosti stavět efektivněji, šetrně k prostředí a bezpečněji, hovoříme vlastně o chemii.“

Moderní chemie je podle Halody nutná v nízkoenergetických domech nebo na moderních komunikačních tepnách s mostními a tunelovými konstrukcemi. Zajišťuje bezpečnější průmyslové komplexy, uplatní se při citlivé rekonstrukci historických památek i při neobvyklých architektonických řešení novostaveb.



Zbyněk Šeda ze společnosti Holcim, která je předním českým výrobcem a dodavatelem cementu, kameniva, transportovaného betonu a souvisejících služeb uvedl, že i při přípravě betonu je stavební chemie dobrým pomocníkem.

Speciální přípravky pomáhají, aby beton získal dokonalejší parametry – lepší konzistenci při ukládání, čerpání, odolnost proti působení mrazu a chemickým rozmrazovacím látkám, snížení množství trhlin a podobně. Díky přísadám se také snižuje potřebná dávka vody.

Chemie je přitom do materiálu tak navázaná, že se neuvolňuje. „Jako důkaz připomeňme třeba betonové vodojemy a další vodárenské stavby na pitnou vodu, která zde zůstává absolutně čistá,“ říká Šeda a vysvětluje, že dávka chemie je v porovnání s celkovým objemem minimální – pohybuje se v rozsahu do 10 kg do metru krychlového betonu (zhruba 2 300 kg).

Šedý je lepší!

Hovoříme-li o stavbách, nelze zapomenout na populární pěnový polystyren (EPS). V ČR se ročně spotřebuje podle výrobců polystyrenu asi 16,6 milionů m2 fasádního polystyrenu. To je objem asi 1 375 milionů m3, přičemž m3 stojí v průměru 770 Kč.

Zde přichází ke slovu šedý polystyren, který je sice dražší, ale má o desítky procent lepší izolační vlastnosti. „I přesto, že je jeho cena o něco vyšší, v poměru výkon/cena se podle mého názoru jedná o nejlepší současný izolační materiál,“ říká na adresu šedého polystyrenu, který ve svém složení využívá grafit nebo saze, Pavel Zemene, předseda Sdružení EPS ČR. Přesnou hodnotu grafitu nebo sazí v polystyrenu deklarují výrobci třeba na příbalovém štítku.

Mezi veřejností tu a tam stále panuje názor, že pěnový polystyren, zejména tedy manipulace s ním, představuje zdravotní riziko. Zemene to vyvrací. EPS podle něj „nepředstavuje žádné riziko pro lidské zdraví ani během výroby, ani při manipulaci a aplikaci, ani v průběhu jeho využití ve stavbě nebo během demolice a recyklace“. A co více, je to jeho důležitá vlastnost.

Celých 98 % objemu izolačních desek z EPS sice tvoří vzduch, nicméně při práci je třeba dodržovat základní pravidla jako při práci se dřevem nebo s cihlami.

I na silnicích je chemie

Chemie se ale uplatňuje i při stavbě pozemních komunikací. Stříkaná hydroizolační membrána Conipur M800, která je na trhu od roku 1985, rychle tvrdne, asi do 20 vteřin. Vodotěsný materiál zvládá uzavírat praskliny a zastavovat jejich další rozšiřování, které by jinak vedlo k degradaci konstrukce. Zejména u mostních konstrukcí se jedná o důležitou vlastnost. Tím totiž prodlužuje životnost, prioritní pro každou pozemní komunikaci z ekonomického pohledu.

Chemie se uplatňuje i ve vnitřních prostorech. Třeba v potravinářských provozech, kde jsou často používány agresivní chemické a čisticí prostředky, musí splňovat přísné hygienické normy. Pokud firma pochybí při volbě podlahového systému, hrozí kontaminace a nákladná oprava.

Podobná, ne-li ještě horší, je situace v chemických provozech. UCRETE UD200, který vyrábí BASF, je materiál vyrobený moderní technologií z polyuretanovch pryskyřic, který už v ČR pokrývá více než 100 000 m2 podlah zejména v potravinářských komplexech. Tyto podlahy odolají teplotnímu šoku od – 40 °C do + 150 °C a jsou odolné vůči agresivním chemikáliím i vlhkosti, nezapáchají a jsou bez spárů.


Spárovací hmota PCI Geofug vyvinutá na bázi geopolymerů, přináší revoluci především do kuchyní a koupelen. Povrch spáry je nyní snadno omyvatelný. Na jejím povrchu se vytvoří vodní film a přebytečná voda tak snadno vyčistí spáru od nečistot.

Nenatřené dřevo nemá šanci

Oldřich Midžoch, technický poradce ze společnosti Luxol říká, že v oblasti barev není dramatický rozdíl mezi těmi přírodními a syntetickými. „I syntetická pojiva do barev a laků jsou tvořena hlavně běžnými prvky: uhlík, kyslík, vodík, dusík,“ dodává. Rozdíl oproti přírodním spatřuje v tom, že umělá pojiva se připravují tak, aby byla zajištěna maximální životnost.

K otázce zdraví Midžoch říká, že by škodit mohly pigmenty, ale ani to v současnosti již není takový problém jako v minulosti. Nynější prostředky jsou také méně toxické a více selektivní.

„Můžeme vzpomenout přípravek pentachlorfenol, který se dával do všech lazurovacích laků na dřevo, než se ukázala jeho škodlivost pro člověka. Nynější prostředky jsou už nesrovnatelně bezpečnější,“ vzpomíná Midžoch.

Shrnuto a podtrženo, bez chemických „jedů“ by prý neošetřené dřevo vydrželo dva až tři roky a pak bylo napadeno parazity. Naopak chemicky ošetřené dřevo je pak chráněno po dobu pěti až padesáti let. Zejména chemická ochrana proti dřevomorce nebo červotočům je důležitá.

Sdílet:

8 komentářů: „Chemie: nepostradatelný pomocník pro stavitele

  • 5. 4. 2012 (20.49)
    Permalink

    Liko: skvělý výpočet, akorát že mícháte jablka a hrušky, neboli m3 a m2. To se pak nesmíte divit, že vychází bludy.

    Reagovat
  • 5. 4. 2012 (20.10)
    Permalink

    Polystyrén je polymerovaný stryren, který se při hoření uvolňuje. Jedovatost byla při vysokých koncentracích dostatečně prokázána. Podobně jsou na tom polyuretany. Na polyuretanech pořád zůstává děsivý stín havárie v Indickém Bhópálu, kdy došlo k poškození zdraví statisíců lidí při výchu nádrže s metylizokyanátem (pesticid karbofuran). Izokyanát je přitom základní surovinou pro výrobu polyuretanu a při hoření se opět uvolňuje, stejně tak i metylizokyanát a kyanovodík. Ve stavebnictví se tato takzvaná tvrdá chemie často využívá, přesto do budoucna tyto technologie nejsou příliš perspektivní. Zatím nejsou dobře zvládnuté alternativní technologie. Podobně jsou na tom i laky. Žádnou velkou oslavu bych tedy, co se týče těchto chemických výpotků, asi nepořádal. Předkové alchymisté aby se obraceli v hrobě, kam jejich dokonalé umění dnešní civilizace dovedla. :-(

    Reagovat
  • 5. 4. 2012 (19.39)
    Permalink

    1375000000 m3 / 16600000 m2 = 82,83 m
    prumerna tloustka 82 metru neni to trochu moc?

    Reagovat
  • 5. 4. 2012 (13.57)
    Permalink

    Jo, chemie je obrovský pomocník stavebnictví. Jen bych byl opatrnější s tou EKOlogičností.

    Reagovat
  • 5. 4. 2012 (13.52)
    Permalink

    Koho že to není jasné, pane Wolk? Si to spočítejte, je to otázka ještě nižší třídy, než jsou pády osobních zájmen:)

    Reagovat
  • 5. 4. 2012 (10.58)
    Permalink

    V ČR se ročně spotřebuje podle výrobců polystyrenu asi 16,6 milionů m2 fasádního polystyrenu. To je objem asi 1 375 milionů m3, přičemž m3 stojí v průměru 770 Kč.
    To mě není jasný , jaká je tedy průměrná tloušťka polystyrenu ???

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.