Největší větrná elektrárna v Kansasu: Jisté výhody, nejistá budoucnost

Největší větrná elektrárna, která se z kraje nového roku roztočí v USA, bude nepochybně stát v Kansasu. Větrná elektrárna ve Flat Ridge 2 zabere území o rozloze 66 000 hektarů a bude se skládat z téměř tří set obřích turbín, které pro americký energetický kolos BP Wind Energy dodává společnost Sempra U.S Gas & power. Předpokládaný výkon má uspokojit běžnou spotřebu elektrické energie hned 160 000 zdejších domů.

Nevyužít příhodných podmínek pro rozvoj větrné energetiky, to už si Kansas nechce nechat líbit. Zdroj: KansasCity.com
Nevyužít příhodných podmínek pro rozvoj větrné energetiky, to už si Kansas nechce nechat líbit. Zdroj: KansasCity.com

Území o rozloze 267 kilometrů čtverečních se díky své velikosti rozkládá na pomezí čtyřech okresů, mezi městy jižního Kansasu: Harper, Barber, Kingman a Sumner, situovanými nedaleko Wichity.

Celkem zde má být osazeno 247 turbín o výkonu 1,5 megawatt (celkem tedy 438,4 MW). Projekt sám nenese přízvisko „nej“ pouze svými rozměry, ale i náklady, které se vyšplhaly na 800 milionů dolarů.

Za zásadním rozhodnutím o vybudování obří větrné farmy stály nejen pohnutky o potřebě čistého zdroje obnovitelné energie, ale především zdejší příhodné povětrnostní podmínky, druhé nejlepší v americkém vnitrozemí.

„Stát Kansas byl obdařen velmi silnými větry,“ hodnotí zdejší podmínky John Graham, výkonný ředitel BP Wind Energy.

„Bohužel nestál nikdy na špici, pokud jde o dosavadní počet zprovozněných instalací, prozatím obsazoval pouze devátou příčku v pořadí, což nyní hodláme změnit. Nepočítaje právě zprovozňovaný projekt ve Flat Ridge 2, dosud v Kansasu stály větrné farmy o výkonu 2192 MW, což ve srovnání se sousední Iowou (4536 MW), která se držela na třetí příčce, ačkoliv nemá tak výhodnou lokalizaci, není právě lichotivé.“

Na příkladu tohoto státu amerického středozápadu lze ale dobře demonstrovat jednotlivé výhody, které ze zavádění alternativních zdrojů energie plynou.

Podle právní firmy Polsinelli Shughart, sídlící v Kansas City, lze „vyčíslit“, že dosavadní kroky prozatím vytvořily celkem 3484 pracovních míst v konstrukčních oborech, 262 míst alokovaných do segmentu provozu a údržby, a k rozvoji větrné energetiky ve státě bylo vztažen i vznik dalších 8569 pracovních příležitostí, jež nepřímo s větrnými elektrárnami souvisejí.

K tomu je zapotřebí ještě přičíst 273 milionů dolarů, které získají místní majitelé půdy, jež se rozhodli pronajmout své pozemky výstavbě, a 208 milionů dolarů ze stejného zdroje, určených pro komunitní organizace a místní samosprávy.

Lze tedy říci, že instalace větrných elektráren nastartovaly lokální ekonomiku nebývalým způsobem. V případě větrných farem navíc platí přímá úměra, kterou bychom v jiném ekonomickém segmentu jen stěží hledali: čím více bude elektráren, tím větší prý budou i tyto nepřímé benefity.

Růžová budoucnost ale na kansaský projekt ve Flat Ridge 2 právě nečeká. To, co pohání boom obnovitelných zdrojů energie ve Spojených státech, je především příznivá „motivační“ politika.

Ta je reprezentována daňovým odpočtem na technické inovace, a také tzv. Production Tax Credit (PTC), jež formou dotace v konkurenčním tržním prostředí zvýhodňuje cenu elektřiny, pocházejících z ekologických zdrojů.

Američané však nemají jednotnou a dlouhodobě stabilní cenovou politiku (na rozdíl například od Japonska), a tak je zdejší finanční prostředí pro investory poměrně nedůvěryhodné.

To vidí i lidé z BP, kteří sice mají záloze ještě několik projektů na zvýšení kapacity větrných elektráren (například rozestavěnou 100 MW elektrárnu poblíž hlavního města), i dostatek volných pozemků, přesto ale zatím raději vyčkávají, jaká bude situace v dalším roce. S novým rokem má totiž i skončit šestileté období „hájení“ a poskytování daňových úlev.

Odpůrci této dotační politiky, především zástupci energetických koncernů, soustředících se na tradiční zdroje, jako je například jádro či fosilní paliva, tvrdí, že je na čase, aby se větrná energetika již postavila „na vlastní nohy“, a svou konkurenceschopnost si zajistila sama, bez státní berličky.

John Graham z BP, spolu s ostatními vedoucími představiteli větrné energetiky, by pochopitelně rád lobboval za další šestiletý cyklus daňových výhod.

Dorothy Barnettová, vedoucí odboru pro klimatické a energetické projekty Kansasu ale jejich snahy kontruje: „Daňové úlevy a PTC vytvořili v rozpočtu Washingotnu daňový schodek, ba přímo „daňový útes“, který je zapotřebí srovnat.“ A tak si pravděpodobně větrná elektrárna ve Flat Ridge 2 své prvenství „největší a nejvýkonnější“ elektrárny v americkém vnitrozemí na dlouho udrží.

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.