Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Listy větrných elektráren vytvářejí vzdušné turbulence, které se můžou šířit kilometry daleko. U osamělých elektráren to nepředstavuje problém. Avšak u velkých větrných farem dochází k vzájemnému nežádoucímu ovlivňování mezi jednotlivými elektrárnami. Pomoci by mohl nový řídící program od společnosti Siemens, který modeluje chování celého větrného parku a v reálném čase upravuje parametry jednotlivých elektráren.  

Větší znamená lepší. U větrných elektráren nejde sice o přímou úměru, ale své opodstatnění to zajisté má. Větší a delší lopatky větrné elektrárny dokážou zachytit více větrné energie. Čím více větrné energie zachytí, tím větší síla se přenáší na generátor a ten může produkovat více elektrické energie. Cestou vývoje gigantických elektráren se například vydala dánská společnost Vestas, která představila projekt největší větrné elektrárny na světě.
 

Větrné elektrárny si povětšinou představíme jako obrovské stožáry, na kterých se točí gigantická vrtule. Avšak to nemusí platit vždy. Stačí se podívat na úvodní obrázek, kde můžeme vidět nejnovější počin nizozemského designového studia NL Architects. Jde o větrnou elektrárnu připomínající strom, v jehož koruně jsou umístěny jednotlivé větrné turbíny s vertikální osou otáčení. Turbíny jsou inspirovány produktem firmy Urban Green Technology, jenž obdobné turbíny uvedla na trh pod jménem Eddy GT.
 

Bourne Energy je americká společnost zaměřená na vývoj nových obnovitelných zdrojů energie. Konkrétně se zabývá využíváním proudů řek a mořského přílivu. Kromě několika velkých projektů má v nabídce také přenosnou vodní elektrárnu nejen pro vojenské využití. pokračování…

Výzkumnící společnosti General Electric během několika minulých let pracovali s nanotechnologiemi a snažili se porozumět principu tzv. „superhydrofobních“ materiálů, tedy materiálů, které velice silně odpuzují vodu, a tento princip následně využít v praxi. Zájem GE míří v poslední době zejména do odvětví energetiky a letectví.

Například námraza na lopatkách větrných turbín ve výšce 60 metrů nad zemí způsobuje značné tření a snižuje výkon větrníků. Turbíny leteckých motorů, které musejí fungovat ve výšce 10 km nad zemským povrchem, jsou konstrukčně řešeny tak, že jsou odolné proti námraze, nicméně tato řešení jdou často na úkor energetické účinnosti. „Co kdybychom lopatku větrné turbíny nebo leteckého motoru opatřili nanomateriálem, který by dokázal odpuzovat vodu?“, klade si otázku Joseph Viciquerra, šéf projektu organizovaného Laboratoří pro mechanickou integraci a operabilitu při Globálním výzkumném centru GE v Niskayuně (USA, stát New York). „A co kdyby tyto materiály dokázaly odpuzovat i led?“ , pokračuje ve své otázce. Výsledkem by bylo obrovské zlepšení účinnosti.

Švédský Saab je severský průmyslový gigant, který se zdaleka nezajímá pouze o automobily. Kromě toho vyrábí také vybavení pro armádu a zajímá se i o energetiku. Tamní inženýři dostali před časem za úkol vyrobit draka (kite) pro větrné turbíny, který by zvýšil jejich účinnost. Co ale chytré chladné hlavy ze severu nenapadlo… přesunuli kite i turbínu ze vzduchu do moře.

Díky tomu mohou využít obrovské síly oceánu, tedy vln a přílivu či odlivu. V zásadě jde o to, že turbína s „ploutvemi“ a kormidlem nazvaná „Deep Green Underwater Turbine“ je napevno uchycena na dlouhém laně k mořskému dnu. Celý systém je přesně nastaven tak, aby se turbína pohybovala v dokonalé osmičce, poháněna samotným oceánem.

Podle šéfa firmy Minesto, společnosti založené inženýry ze Saabu, dokáže čtrnáctitunová turbína generovat až 1 MW energie. Přitom cena se má pohybovat mezi $0,09 a $0,20 za kWh. Jakkoliv zní nápad švédských inženýrů neortodoxně, dokázali sehnat poměrně značný kapitál jak od mateřské společnosti Saab, tak i dalších vážných investorských skupin.

Výhodou tohoto řešení je především snadnost instalace, údržby, ale i samotné výroby zařízení. Další obnovitelný zdroj do sbírky! Testování prototypu v poměrně velikosti 1:10 už probíhá a chystá se větší v poměru 1:4, který poběží od roku 2011 v pilotním režimu na pobřeží Severního Irska.

Skotsko učinilo zásadní krok směrem k obnovitelným zdrojům energie. Během tří následujících let chce vybudovat na třech místech sady přílivových elektráren. Dva projekty, každý po 30 turbínách, budou vybudovány mořském dně mezi oblastmi Pentland Firth a Sound of Islay. Třetí sada je plánována poblíž pobřeží North Antrim u Severního Irska. Cílem projektu však je, aby všechny podmořské turbíny byly vyrobeny ve Skotsku, což by zde mělo nastartovat průmysl obnovitelných zdrojů. Společnost ScottishPower Renewables bude o povolení stavby žádát příští rok. Pokud povolení získá, stane se z projektu světový unikát: půjde o první komerční přílivové elektrárny na světě. Celá taková podmořská konstrukce je vysoká zhruba 30 metrů a může fungovat až v hloubce 100 metrů pod mořem. Uvnitř ní se točí 20m turbína. Testovací provoz turbín v Norsku potvrdil, že nejsou nebezpečné pro podmořský život – točí se příliš pomalu. Podle propočtů by Skotsko mohlo získat až třetinu energie z přílivových elektráren, má k tomu totiž nejlepší podmínky. Zároveň plánuje snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80% a tohle je nejlepší příležitost. Celkový výkon zmíněného projektu tří přílivových elektráren by měl být 60 MW, což bude stačit k napájení 40 000 domácností ve Skotsku a Severním Irsku. Elektřina by mohla začít proudit už kolem roku 2011.

Světoznámý designér Philippe Starck proslul a de-facto vybudoval kariéru na tom, že věci běžné potřeby navrhl zcela nepoužitelným způsobem. Mohly sice být krásné a svým způsobem zajímavé, ale když odšťavňovač nelze použít k vymačkávání citronů ani jiných citrusových plodů, je takový odšťavňovač jednoduše k ničemu. I když vypadá jako z jiné dimenze. Nedávno Starck na výstavě v Miláně představil domácí osobní miniaturní větrnou turbínu melodramaticky nazvanou „Democratic Energy“. Jedná se o průhlednou polykarbonátovou mini-turbínu, která by měla být v prodeji už během září 2008 za cenu kolem 400 euro. Údajně by měla dokázat pokrýt 20% až dokonce 60% spotřeby běžné domácnosti.

Tyto informace samozřejmě vyvolávají řadu otázek. Ať už jde o použitý materiál, kterému časem hrozí opotřebování, prapodivný tvar turbíny, podezřele nízkou cenu a zjevně naprosto přestřelený nepřímý údaj o výkonnosti. A kromě toho, jedná se o cenu pouze za samotnou turbínu, nebo i další příslušenství potřebné k provozu? Popravdě, spousta lidí si myslí, že Starck přišel se svým typickým dílkem – naprosto nepoužitelný kus čehosi, co se vydává za větrnou turbínu.

V poslední době se nám to tu jen hemží novými typy větrných turbín. Větrné turbíny do města začínají být čím dál tím zajímavějším doplňkem či alternativou solárních panelů. Nový typ představila britská společnost BroadStar Wind Systems. Jedná se o větrné mikro-turbíny s horizontální osou s několika lopatkami, ne nepodobné mlýnskému kolu. Cena za jeden vyrobwený watt by se měla pohybovat pod jeden dolar, což je velký pokrok v oblasti větrné energie. Nové turbíny jsou určeny nejen do městské zástavby, ale také jako doplněk velkých větrných elektráren – mohou vyplňovat volné místo na velkých větrných farmách. Jsou velmi tiché a společnost Broadstar Wind Systems prozatím vyrobila několik prototypů. V současné době plánuje spolupráci se dvěma společnostmi z žebříčku Fortune 100 (sto největších firem na světě).

Původem mexický designér Agustin Otegui, v současné době žijící v Londýně, přišel se zajímavým nápadem alternativního zdroje energie. Nano Vent-Skin je organický nano-materiál, který dokáže získávat energii třemi různými způsoby. Je fotovoltaický, také dokáže měnit energii slunce na elektřinu a skrze nanodrátky ji skladovat například v bateriích. Za druhé, miniaturní mikro-turbíny jsou pak postaveny z „polarizovaných organismů“, které vyvolávají chemickou reakci a následně i generování energie kdykoliv se dostanou do kontaktu s budovou. Za třetí, tyto organismy dokáží skrze turbíny absorbovat oxid uhličitý.

Zní to celé jako pořádné sci-fi? Pravda pravdoucí, ale třeba takový iPhone 3G by v dobách největší slávy platformy Atari zněl také jako absolutní sci-fi. Jádrem nové technologie Oteguiho jsou pokročilé mikroorganismy, které spolupracují v symbiotickém procesu. Jejich výhodou je, že je možné je nanést na fasády stávajících budov, nikoliv stavět nové. Možná je jejich existence vzdálená desítky let, ale už samotný fakt, že podobný koncept dnes existuje je potěšující. Pořád existuje někdo, kdo dokáže přijít s novými, zajímavými nápady.