Mořské řasy v České republice příliš rozšířené ani známé nejsou. Představují však plodinu budoucnosti. Lze je pracovávat mnoha způsoby - jako potravinu, zdroj energie i paliva. Uvažuje se o využití mořských řas jako baterií v tzv. bioreaktorech.
Dostupnost fosilních paliv je omezená, a jejich spalování uvolňuje do atmosféry skleníkové plyny. Jednou z cest jak zaopatřit světu pohonné hmoty jsou alternativní paliva z biomasy. Předcházející informace nejsou žádnou novinkou, ale právě na jejich bázi založil svůj výzkum profesor Johannes A. Lercher z mnichovské Technické univerzity. Proč totiž získávat olejnaté látky k výrobě paliv ze sóji či řepky, když některé vodní řasy dokáží palivo „vyrábět“ přímo?
Řasy jsou slibný zdroj paliv při laboratorních pokusech. Jak tomu ale bude v reálném provozu? Zdroj: sxc.hu/tist
V klimatizovaných sklenících laboratoří Centra pro výzkum aplikované energie univerzity v Kentucky mají zvláštní zálibu. V devadesáti osmi velkých skleněných nádržích tu pěstují podivnou zelenou slizovitou hmotu. Jsou to vyšlechtěné druhy řas, které možná přinášejí řešení problému se skleníkovými plyny. Vydatně se totiž „krmí“ oxidem uhličitým, a tak by se jejich přirozené žravé schopnosti dalo využít pro filtraci odpadních plynů.
V roce 2050 bude na planetě Zemi žít pravděpodobně kolem 9,5 mld. lidí. Ti budou potřebovat nejen dostatek energie, ale především potravin. Mezitím je ale ohrožuje řada krizí: rozšiřující se pouště, nedostatek ropy, pitné i užitkové vody, ve výsledku nedostatek jídla. Prvním krokem k řešení těchto zdánlivě vzdálených problémů má být Sahara Forest Project. Část pouště v Jordánsku se díky němu promění v zelený les.
Na konferenci EurOCEAN 2010 představila Evropská vědecká nadace zajímavou zprávu. Představila v ní myšlenku, že do roku 2050 by Evropa mohla získávat až 50% elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v mořích a oceánech.
Prestižní kalifornské univerzity budou moct pět let čerpat 122milionový grant amerického ministerstva energetiky (DOE). Větší část z celkové sumy půjde na vytvoření zcela nové laboratoře Joint Center for Artificial Photosynthesis (JCAP). Tam se budou snažit výzkumníci hledat cesty jak přímo ze slunečního světla, vody a oxidu uhličitého vytvářet palivo. pokračování…
Designér Mike Thompson vytvořil živoucí stolní lampu nazvanou „Latro Lamp“. Využívá aktuálního objevu vědců kteří zjistili, že při fotosyntéze mohou některé druhy mořských řas produkovat elektrický proud. pokračování…
Ekonomická krize zasáhla tvrdě, stavební průmysl vedle toho automobilového velmi výrazně. Kolem měst i uvnitř proto dodnes stojí nedostavěné konstrukce původně velkolepě plánovaných kancelářských i obytných budov. Jeden takový kousek „zdobí“ také centrum amerického Bostonu. Noviny Boston Globe proto požádaly architekty, aby se pokusili mrtvé projekty oživit svými nápady.
Pro centrum Bostonu tak architekti ze studií Höweler + Yoon Architecture a Squared Design Lab vymysleli unikátní budovu skládající se z prefabrikovaných buněk. V nich by měly být pěstovány mořské řasy produkující biopalivo. Jednotlivé „pody“ by pak byly obsluhovány robotickými rameny, které by je přesunovaly podle potřeby. Biopalivo produkované mořskými řasami by sloužilo jako pohon pro robotická ramena. S trochou fantazie se dá přemýšlet o tom, že by jednotlivá robotická ramena vlastně mohla pomoct se samotnou stavbou budovy, napájena právě „vlastnoručně“ produkovaným biopalivem. Jakmile by byla budova dokončena, přesunuly by se prefabrikáty i ramena na jinou potřebnou stavbu.
A už jsou zase tady! Zelené slizké drobounké rostlinky, co rostou v moři… mořské řasy. Vědci z univerzity v Uppsale ve Švédsku z nich vytvořili malé, lehké ohebné baterie. Původně zkoumali mořské řasy jménem Cladophora kvůli využití v oboru farmaceutiky. Náhodou však objevili, že jejich unikátní nanostruktura je ideální pro skladování energie.
Pokryli proto celulózu z mořských řas vodivým polymerem, čímž dosáhli velmi zajímavých časů dobíjení i kapacity. Opět se jedná o objev v oboru nanotechnologií, které slibují v následujících desetiletích přinést doslova revoluci v mnoha oblastech lidské činnosti.
Co je nejlepší na baterkách z mořských řas? Skutečnost, že jsou postaveny převážně na biologické bázi. Je pak možné je velmi snadno recyklovat, nezatěžují prakticky vůbec životní prostředí. Snadná by byla i jejich výroba – pěstováním. Výzkumníci slibují, že po nějakém čase by mohly mít podobnou kapacitu jako klasické, dnes nejvyužívanější lithium-iontové akumulátory. Budou jednou dokonale ekologické elektromobily jezdit na baterie pěstované na farmách?
Chytré hlavy z Institutu mechanického inženýrství vymysleli, že by vlastně nebylo vůbec od věci celé kolonie těchhle mořských čas „zabudovat“ do staveb budoucnosti. Pojem „zelené budovy“ by tak získal zcela novou perspektivu.
Mořské řasy rostoucí v nádržích pnoucích se po budovách by jednak mohly využívat zadrženou dešťovou vodu a navíc i čistit ovzduší. Pokud by bylo možné je dále pracovávat například na potraviny (viz. zdravá výživa), zároveň by fungovaly jako vertikální farmy.
Mořské řasy představují podle některých ekologů i dalších odborníků plodinu budoucnosti (společně s technickým konopím). Například Skotsko chce s jejich pomocí vyrábět biopaliva. Společnost Emergent Architecture přišla s nápadem, že by něco takového bylo možné (otázkou je, zda stejně efektivní) nejen na velkých farmách mimo města, ale právě i v centrech měst. A ještě by to mohlo vypadat úžasně futuristicky!
Přišla proto s tzv. „bioreaktorem“. Neboli nádřží plnou mořských řas, jejichž růst je udržován za pomoci LED osvětlení. Díky fotosyntéze pak mořské řasy vyrábějí biopalivo, které je následně možné využít nejrůznějšími způsoby. Energii získává LED osvětlení ze solárních panelů.
První takováto instalace má být hotová v roce 2010 a bude k vidění v nějakém obchodním domě v Los Angeles. V Petrhu má být následně instalována ještě o něco pokročilejší a „ufoidnější“ verze bioreaktoru, nazvaná PhotoBioReactor.
Ta bude využívat kolonií červených a zelených mořských řas umístěných do jednotlité konstrukce z lehkých vláken. Na „vstupu“ vyžadují řasy oxid uhličitý a světlo, které zpracovávají a na „výstupu“ pak nabízejí biopalivo nebo vodík. Elektrická energie potřebná pro chod reaktoru pochází z tenkovrstvých solárních článků zapuštěných do polykarbonátového obalu.
ROZHOVOR
DŮM
AUTO
