Lidmi obývaný svět “stojí” na vodě. Stoupající hladina moří si z něj bude v budoucnu čím dál tím více ukusovat. Drtivý dopad by to mohlo znamenat především pro hustě osídlené pobřežní oblasti jihovýchodní Asie. Pařížské studio Sitbon Architects však přichází se zajímavým projektem: částečně zanořeným víceúčelovým objektem, kterému voda určitě vadit nebude.

Víceúčelové podmořské laboratoře, čistící ovzduší, by se mohly brzo objevit v Indickém oceánu. Zdroj: SitbonArchitects.com

Při nedostatku uhlíku si jej umí řasy rodu Chlamydomonas v podobě celulózy „uloupit“ od jiných rostlin. Laboratorní objev vědců z německého Bielefeldu možná nezní až tak fenomenálně, může však mít zásadní dopad hned na několik oblastí vývoje alternativních paliv.

Chlamydomonas reinhardtii, primitivní řasa s nevšedními schopnostmi. Zdroj:ActualitePortail.fr

V roce 2030 bude podle Světové zdravotnické organizace (WHO) 60 % lidské populace žít ve městech. O kvalitě ovzduší v takových metropolích budoucnosti si nikdo iluze nedělá. Možná proto si získal takovou pozornost vynález návrháře Adáma Miklóse, který vychází z nápadu původních „kyslíkových barů“. Jeho živá relaxační skulptura Chlorella by mohla napomoci zlepšení ovzduší ve velkých městech.

Jen si tak na chvilku při nákupech sednout a občerstvit se čistým vzduchem. Zdroj: Adam Miklosi

K pomyslnému „dobytí světa“ někdy stačí jeden dobrý nápad, a ten biochemik Pierre Calleja skutečně má. Rozhodl se totiž, že využije přirozených vlastností některých druhů řas: jejich fluorescence, neboli schopnosti světélkování, a současně nenasytnosti pokud jde o oxid uhličitý. Po krátkém testování ve skromnějších laboratorních rozměrech vyrazil se svým objevem přímo „do ulic“.

Jsou "řasové" lampy správným řešením čistoty ovzduší ve městech? Zdroj: Shamengo.com

Dostupnost fosilních paliv je omezená, a jejich spalování uvolňuje do atmosféry skleníkové plyny. Jednou z cest jak zaopatřit světu pohonné hmoty jsou alternativní paliva z biomasy. Předcházející informace nejsou žádnou novinkou, ale právě na jejich bázi založil svůj výzkum profesor Johannes A. Lercher z mnichovské Technické univerzity. Proč totiž získávat olejnaté látky k výrobě paliv ze sóji či řepky, když některé vodní řasy dokáží palivo „vyrábět“ přímo?

Řasy jsou slibný zdroj paliv při laboratorních pokusech. Jak tomu ale bude v reálném provozu? Zdroj: sxc.hu/tist

V klimatizovaných sklenících laboratoří Centra pro výzkum aplikované energie univerzity v Kentucky mají zvláštní zálibu. V devadesáti osmi velkých skleněných nádržích tu pěstují podivnou zelenou slizovitou hmotu. Jsou to vyšlechtěné druhy řas, které možná přinášejí řešení problému se skleníkovými plyny. Vydatně se totiž „krmí“ oxidem uhličitým, a tak by se jejich přirozené žravé schopnosti dalo využít pro filtraci odpadních plynů. 

Namnožené řasy vytvářejí rosolovitou hmotu pohlcující oxid uhličitý. Zdroj: Pablo Alcala

V roce 2050 bude na planetě Zemi žít pravděpodobně kolem 9,5 mld. lidí. Ti budou potřebovat nejen dostatek energie, ale především potravin. Mezitím je ale ohrožuje řada krizí: rozšiřující se pouště, nedostatek ropy, pitné i užitkové vody, ve výsledku nedostatek jídla. Prvním krokem k řešení těchto zdánlivě vzdálených problémů má být Sahara Forest Project. Část pouště v Jordánsku se díky němu promění v zelený les.  

Na konferenci EurOCEAN 2010 představila Evropská vědecká nadace zajímavou zprávu. Představila v ní myšlenku, že do roku 2050 by Evropa mohla získávat až 50% elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v mořích a oceánech.