Ekologické bydlení

Rodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám
   hledat:
30. 9. 2014 v rubrice Solární energie

Tajemník filipínského Ministerstva energetiky, Carlos Jericho Petilla, má jasno. Za současné geopolitické situace v Indonésii či Iráku si jeho země nemůže dovolit spoléhat se na zdroje energie, jejichž ceny jsou tak náchylné k náhodným a neočekávaným fluktuacím.

Tajemník Ministerstva energetiky, Carlos Jericho Petilla, má o budoucnosti Filipín jasno. Zdroj: DOE PH/ CleanTechnica.com

Tajemník Ministerstva energetiky, Carlos Jericho Petilla, má o budoucnosti Filipín jasno. Zdroj: DOE PH/ CleanTechnica.com

Filipínská republika dosud 90 % veškeré „energie“, ať už uhlí nebo pohonných hmot, dovážela, ale do dalších let hodlá tuto politiku zcela změnit.

Naše ministerstvo bylo postaveno před volbu, jakou cestou se vydat,“ shrnuje v nedávno publikované zprávě Renewables Pave the Way to Energy Security in the Philippines tajemník Petilla.

V současnosti se obnovitelné zdroje podílí třiceti procenty na národním energetickém mixu. A vidíme, že za minimálních nákladů získáváme maximum, bez ohledu na zahraniční situaci. To je něco, co se v případě dovozu ropy nebo uhlí ze zahraničí tvrdit nedá. Cena domácích obnovitelných zdrojů je prostě stabilní.“

To je ale jen jedna z výhod, kterou obnovitelné zdroje pro Filipíny představují. Další výrazné pozitivum představuje podle Petilly fakt, že solární nebo větrná energetika může být provozována lokálně.

Budovat jednotnou distribuční síť se může zdát snadné, ale my žijeme na sedmi tisícovkách ostrovů. Potřebujeme energii vyrábět jen přesně tam, kde je jí právě zapotřebí.“

Dále pak upozorňuje na to, že zatímco v případě solárních a větrných instalací nebo projektů zaměřených na energetické využití biomasy se z hlediska infrastruktury platí jen jednorázové, nikoli opakované náklady. Není to žádná pokročilá matematika.

Uhlí se pro nás jako zdroj energie může zdát zajímavé, dokud bude platit, že bude vyrábět jednu kWh za 5,50 filipínských pesos,“ počítá Petilla.

Jenže k ceně výroby musíme připočíst ještě cenu 6,50 pesos/kWh, za distribuci a přenos. Pokud to srovnáme se střešním solárním panelem, získáváte 1 kWh za 9 pesos, a neplatíte žádné poplatky za distribuci. Ušetříte proti uhlí na každé kilowatthodině 3 pesos.“

Tím ale výčet kladů ještě nekončí. Petilla se ptá: „Jakou má motivaci člověk, který získává elektřinu ze vzdálené tepelné elektrárny k tomu, aby pomohl životnímu prostředí a čistotě ovzduší? Jen peníze. Oproti tomu člověk, který si na vlastní střeše nebo zahradě vyrábí svou vlastní elektřinu má jasno. A je i mnohem více motivován k dalším pozitivním krokům, jako jsou energeticky-efektivní technologie.“

Z těchto důvodů se tedy Ministerstvo energetiky rozhodlo podpořit do dalších let plně segment obnovitelných zdrojů, jako základu národního energetického mixu. Uhlí má být postupně nahrazeno solární a větrnou energetikou, doplněných minoritním podílem hydroelektráren a geotermálních vrtů.

Filipíny dají v dohledné době sbohem i ropě. Dalším z ambiciózních kroků ministerstva je totiž vybudování několika zařízení, který budou vyrábět bio-naftu obohacenou o kokosové ořechy. Tento přechod v národním měřítku nebude z nejlevnějších, ale předpokládané úspory jsou prozatím vyčísleny na 15,5 miliard filipínských pesos.

 Radomír Dohnal
Diskuse
  1. Carlos:

    Filipíny jsou ostrovy, tedy mají dobrý přístup k větrné energii, také mají dobrý přístup k slunečnímu světlu, oboje může být ale trochu problematické v případě že se objeví tajfun. Myslím že by mohli velmi snadno instalovat dostatek kapacity pro náhradu fosilních zdrojů elektřiny.

    Jenže stejně budou muset mít instalované kapacity, které zajistí v noci a při jen slabém foukání dostatečný výkon, z toho plyne že budou muset instalovat mnohem větší kapacitu, než jakou budou běžně využívat. Tuto přebytečnou energii mohou použít k výrobě vodíku, nebo methanu pomocí oné německé technologie. To by jim umožnilo náhradu některých paliv v dopravě a také by bylo možné je využít jako záloho sítě v případě že by musely být solární a větrné elektrárny mimo provoz.

    Taky by se mohla být elektrizována železniční doprava, nejenom trolejovým vedením, ale také využitím akumultorových lokomotiv, které by mohly obsluhvat vedlejší tratě a vlečky místo dieselových.

    Na světě jsou obrovské zásoby energie které nám zbývá jen sebrat, místo toho používáme ty které nás stojí neskutečné peníze (ipmort) a které vedou k nestabilitě oblastí (boj o moc). Ani ve špatných podmínkách ČR se ERoEI větru nedostává pod 10, v dánsku se pak pohybuje od 25-30 (ropa z B.V. má 30), zemní plyn má 20.

    Přechod na OZE se nebude realizovat asi od vyspělých zemí na severu, ale od středně rozvinutých, chudších, v Asii, možná v Jižní Americe, kde každé zdražení fosilních paliv se projevuje mnohem více než třeba v USA, nebo Evropě. Pak je tu samozřejmě ještě Čína, která masivně buduje všechny zdroje enrgie.

    Vzhledem k bezpečnostní situaci bychom se asi měli rozhodnout k masivní výstavbě OZE, a zařízení Power to Gas o dostatečném výkonu. To by mohlo Evropu, nebo vlastně každou zemi s dostaečnými zdrojí energie, kupříkladu z větru nebo slunce, na importu.

    I u náa by blízko velkých podzemních zásobníků mohla být tato technologie instalována a využívána k tomu aby byla zlepšena stabilizace sítě, případně aby bylo na výrobě plynu vyděláváno, tedy pokud by mohla být ankupována elektřina za aktuální cenu na burze bez deformačních poplatrků, které například pro VTE nedávají smysl, protože samy jsou dostatečně levné (cca 2-3Kč/kWh Podle starého s vysokými cenami z OZE). Takové uložení by mělo účinnost asi 30%, tedy cena zětně vyrobeného špičkového proud by byla, tedy bez zahrnutí nákladů elektrárny, asi 6-8Kč.

    Ovšem jaká by byla cena doopravdy je otázkou.

Přidat komentář

 

Ekologické bydleníMagazín Ekologické bydlení vydává Chamanne s.r.o. ISSN 1803-0211. RSS Mediálně zastupuje Impression Media. Naše další projekty Hybrid.cz