Opuštěná čínská továrna se stala pěstírnou řas a ryb
Časy, kdy se přímo v čínském Šen-čenu pěstovalo obilí, jsou nenávratně pryč. Tam kde byla dřív pole a zemědělské usedlosti se dnes rozkládá metropole pro sedm milionů obyvatel. Celý region má přitom velkou tradici zemědělské výroby, kterou se architekti účastnící se bienále Urbanism \ Architecture (UABB) rozhodli trochu oživit.
Ze staré továrny v Shekhou architekti pod vedením Thomase Chunga znovu vytvořili potraviny produkující „územní jednotku“. Výběr místa přitom nebyl vůbec náhodný, zvolený zastaralý industriální areál společnosti Dacheng sloužil jako obří mlýn na obilí.
Naposled fungoval ještě před třiceti lety, když už rozrůstající se metropole dávno pohltila cokoliv, co by jen trochu připomínalo rustikální minulost regionu. Tehdy se ještě do mlýnů Dachengu sváželo obilí z dalekého venkova, a místo tak skutečně produkovalo „potraviny“. Od té doby už ale jen chátrá a rezne.
Účastníci UABB proto rozpracovali několik modelů dalšího využití nevkusného industriálu, a přišli s nečekaným návrhem. V obilních jámách a uměle zatopených zanořených silech vzniknou malá jezírka, na nichž vytvoří plovoucí zahrady.
Nehezký prostor s tímto krokem oživí, a místní znovu získají pocit sepjetí se svou minulostí. Celou realizaci projektu vystihují ve své podstatě termíny akvaponie, hydroponie, vodní filtrace, řasové kultury a udržitelné principy zemědělského hospodaření.
„Celý tenhle region kdysi závisel na zahradách plovoucích na vlnách Perlové řeky, které sloužili jak k chovu ryb tak pěstování ovoce a zeleniny,“ popisuje Chung, realizátor projektu a docent architektury na Technologické univerzitě v Hong Kongu.
„Na suché zemi se pěstovalo jen obilí, které sloužilo k prodeji, na vodě se pěstovalo vše pro přežití.“ Dnes návrat k tomuto modelu hospodaření podporuje organický a alternativní životní styl, a uvádí opuštěné průmyslové budovy zpět do života.
