Bude dost oceli a hliníku pro další rozvoj obnovitelných zdrojů?

Výroba zařízení schopných generovat elektřinu prakticky ze slunce či větru také něco stojí. Kromě nákladů na instalaci a provoz jsou tu ještě výdaje, které souvisí se samotnou konstrukcí solárních panelů nebo větrných elektráren. Obnovitelné zdroje jsou jako všechny ostatní průmyslové výrobky závislé na přírodních surovinových zdrojích.

Krátký text nedávno uveřejněný na serveru CleanTechnica.com je originální právě v tom, že upozorňuje, či spíše vyčísluje, plány na světový energetický přerod v jiném úhlu pohledu. Současná globální produkce energie z obnovitelných zdrojů činí přibližně 400 terrawatthodin (TWh).

Odvážné plány hovoří o 12 000 TWh v roce 2035 a celkem 25 000 TWh v roce 2050 generovaných s pomocí větru a Slunce. Jak reálné jsou takové představy?

Čísla použitá v textu pocházejí od statistiků ze Světového Fondu na ochranu přírody (WWF). Upozorňují, že něco takového by znamenalo z hlediska materiálového využití spotřebovat neuvěřitelné množství surovin.

Jen pro přiblížení se plánovanému výhledu pro rok 2050 by to činilo kolem 3 200 milionů tun oceli, 310 milionů tun hliníku a 40 milionů tun mědi. Prakticky by tedy šlo o setrvalý nárůst produkce těchto kovů o 5 – 18 % ročně po dobu dalších čtyřiceti let.

Ne všechny tyto kovy jsou snadno dostupné. A už vůbec se nedá říct, že jejich výroba je vždy ekologická. Už teď se pozornost světových velmocí, především Číny, soustředí na významná rudná ložiska.

Akcie těžařských společností musí v příštích letech nutně vyletět hodně nahoru, pokud se bude zbytek světa snažit navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie. Otázkou je, co nová vlna průmyslové těžby a zpracování kovů pro potřeby „ekologických zdrojů energie“ udělá s životním prostředím.