Tasmánie vsadila během krize na OZE, a vyplatilo se jí to
Australský spolkový stát Tasmánie zažíval od prosince loňského roku „horké chvíle“. Kvůli narušení kabelové spojnice mezi australskou Victorií a stanicí Loy Yang na druhé straně Baasovy úžiny došlo k masivnímu přerušení dodávek elektrického proudu.
Tasmánie již poruchu odstranila, a v době výpadku dokázala zachovat zásobování celého ostrova z obnovitelných zdrojů energie.
Svou roli přitom sehrálo mimořádně deštivé počasí, které se pro zvýšení potenciálu místní vodní elektrárny ukázalo být jako klíčové. Tasmánie disponuje různými lokálními zdroji energie.
Ropa, zemní plyn i uhlí jsou v národním mixu ostrovanů zastoupeny, ale ve stále se ztenčující míře. Drtivá většina energie proudí za normálních okolností na ostrov právě kabelem z Austrálie. Když ale došlo 22.12 2015 k jeho přerušení, museli si Tasmánci vybrat.
Největší větrná farma jižní polokoule vyroste v Tasmánii
Návrat zpět ke kořenům fosilních zdrojů energie, nebo se spolehnout na nekonvenční OZE? Jednání energetiků v George Townu musela být zjevně napínavá, protože každé špatné rozhodnutí mohlo vyústit v další regionální výpadek proudu, který by ponechal půl milionu lidí bez elektřiny. Finální rozhodnutí přesto padlo na obnovitelný zdroj energie, vodní elektrárny v Tarraleah, Poatino, Reece a dvacet dalších.
Ty se měla v průběhu energetické krize stát zdrojem č.1, a naftové generátory spolu s 208 MW z kombinované paroplynové turbíny v Tamar Valley se měly stát jen doplňkovým zdrojem. Postupně, s tím jak stále více pršelo a dařilo se opravovat kabelové spojení s Austrálií, byly postupně odpojovány i fosililní zdroje energie. V konečném výsledku pak Tasmánie „jela“ deset dní v kuse na 100 % čisté energie.
Stephen Davy, vedoucí manažer HydroTasmania, k tomu dodává: „Měli jsme štěstí, protože nám skutečně počasí přálo a srážky byly výraznější, než očekávaly předpovědi.“ Na druhé straně, Tasmánie se díky výpadku dodávek z pevniny mohla přesvědčit o tom, že zásobování malého národa čistě obnovitelnými zdroji možné je. Pro další diskuze o zavádění energetických alternativ bude tento praktický příklad silným argumentem.
Vytvořený nouzový Plán zásobování energiemi se rovněž ukázal jako velmi životaschopný nástroj řešení problémů. „Výpadek v dodávkách z pevniny by byl v letních měsících ještě lépe řešitelný,“ dodává Davy. „V současnosti totiž už disponujeme dostatkem hydro, větrné a solární energie, abychom uspokojili kompletní poptávku Tasmánie.“
Já vím, že to bude znít jako konspirační teorie, ale možná že se zároveň povedl pokus s „oséváním“ mraků. Je dost možné že tato technologie bude v brzké době nutná pro nápravu posunutí srážek v důsledku GO. Pokud ale díky GO bude ve vzduchu násobně více vody, nemuselo by to být vůbec špatné řešení.
abc.net.au/news/2016-06-10/cloud-seeding-carried-out-over-tasmanian-catchment-before-floods/7499226
Je to zajímavé, nicméně měli štěstí, u nás podobné stavy mohou také nastat, tedy situace kdy jsme schopni mít mezi 10-16% výroby čistě z vodních elektráren, ale také jen díky silným dešťům. Například při povodních v Praze po prvních několik dní byly v plném provozu všechny elektrárny ny Vltavské kaskádě, boužel v určitý moment došlo k jejich zatopení a odstavení. V provozu tak zůstalo jen Lipno I a Slapy, kde k odstavení elektráren nedošlo. Také bylo možné přejít na VD Dalešice k akumulačnímu provozu. Pak už je to jen o tom jaké jsou priority.
Dává samozřejmě mnohem větší smysl nechat v takové situaci běžet vodní elektrárny jako základ, jelikož jinak by byla energie, která je zadarmo, nejspíše zmačena v přelivu, nebo základové výpusti vodního díla. Mnohem nákladnější zdroje pak logicky mají dělat doplňkové.
Několik poznámek k překladu:
Elektrárna Loy Yang je ve státe Victoria a vedení z ní vede do rozvodny George Town na severu Tasmánie. V konečném výčtu zdrojů by se možná hodilo nahradit slovo hydro slovem vodní, v českých textech se sice občas vyskytuje slovo hydroelektrárna, hydroenergetika, ale mluvívá se o vodní energii.