Krematorium mělo vytápět nedaleké fitness centrum

Úspory energií a snižování emisí oxidu uhličitého, to jsou mocná zaklínadla dnešní doby. Zájem na šetření spotřeby elektřiny mají přirozeně všichni podnikatelé, nikdo nechce zbytečně utrácet a platit víc. Přesto se zdá, že i snaha o ekologický provoz by měla mít své mantinely. „Horkým příkladem“ je energeticky neefektivního provoz krematoria v britském Durhamu.

Pokud si odmyslíme pietu nedílně spjatou s budovou krematoria, dokážeme si názorně představit, že velká část nárazově produkovaného tepla přichází vniveč. Teploty dosahující 800 stupňů by se přitom dalo jistě využít efektivněji, než na jednotlivé uhelnatění nebožtíků.

Přibližně tímto směrem se asi ubíraly myšlenky provozovatelů krematoria, a nedalekého rekreačně-odpočinkového centra na Abbey Stadium.

Nápad, vcelku hojně podporovaný městským zastupitelstvem, na energetické propojení dvou nepříliš vzdálených budov, se kupodivu nesetkal s nadšenou reakcí veřejnosti.

Představa krematoria vytápějícího fitness centra přišla normálním lidem krajně odpudivá. Nepomohla ani ekonomická rozvaha, která předpověděla úspory 23 000 liber ročně pro oba zainteresované objekty.

Definitivní tečku za umírněností odpůrců propojení obou staveb učinil projev předsedy Dolní sněmovny, sira George Younga, který se nechal prostřednictvím časopisu Telegraph slyšet, že: „Umře blaženější s vědomím, že teplo z jeho těla vyhřeje nedalekým plavcům bazén.“

Hlasy odporu se donesly až k uším ostatních představitelů britské vlády. Ti se po zralé úvaze rozhodli pozastavit nejen tento konkrétní projekt v Durhamu, ale zároveň i přezkoumat několik desítek podobných případů, které sice vykazují naplnění představy o úspoře energií, ale jejich morální využití je podobně jako v případě durhamského krematoria velmi spekulativní.