Seattle má nejšetrnější kancelářskou budovu na světě

Šestipatrová budova Bullittova centra je postavena z kompletně „čistých“ materiálů. Má kompostovací toalety, zadržuje pro potřeby vlastního provozu v nádržích tolik dešťové vody, že přežije sto dní sucha a navíc je stoprocentně zásobována solární energií, ačkoliv město Seattle nevyniká právě slunečnými dny. Vítejte v „nejzelenější“ budově na světě.

Popud ke stavbě vzešel od členů Bullittovy nadace, která se zabývá a strategiemi trvale udržitelného rozvoje. Z prohlášení na jejich webu lze vyčíst následující:

„Snažili jsme se názorným příkladem změnit způsob, jakým jsou ve stávající době navrhovány a stavěny budovy. Chtěli jsme změnit koncepci dlouhodobé udržitelnosti staveb, tak jak nám dosud byla předkládána. Usilovali jsme o širší začlenění pojmů, jako je „energetická efektivita“, „obnovitelné zdroje energie“ do stavebních postupů. Šli jsme za vizí „lepších“ ekologicky šetrných stavebních postupů.“

Prvotní záměr, postavit tu nejvíce ekologickou budovu na americkém Severozápadě, se ale doslova vymknul tvůrcům z kontroly. „Unikátním rysem BC je, že zde běželo simultánně několik procesů,“ říká Denis Haves, prezident Bullitovi nadace.

„Zásobování staveniště dešťovou vodou, přes elektřinu pro pohon stavebních zařízení získávanou ze solárních panelů po konstrukce ze dřeva s certifikací FSC. Přitom tyto jednotlivé prvky nejsou ve světě nedostupné. Inspirovat našim příkladem se může každý.“

Nedis Haves zmínil ještě několik pozoruhodných aspektů, které se stavby ekologické budovy týkaly. Za nejzajímavější přitom považuje situaci se solárními panely: „Seattle má mnohem horší sluneční podmínky, než bychom našli například na Aljašce. Přitom je tu elektřina mnohem levnější, a to z jednoho prostého důvodu. Město Seattle sází od roku 1930 na vodní elektrárny, které svými turbínami zásobují město levnou elektřinou.“

Jenže i tyto vodní díla stárnou, a město by se podle Havese mělo začít soustředit i na jiné alternativy. BC je tedy průkopníkem i na tomto poli.

Určitý vtip v sobě nesou i střešní vodosběrné systémy dešťové vody. I když se to může zdát nelogické, ve státě Washington je federálním zákonem zachycování a jímání dešťové vody zakázáno.

Tato legislativní bariéra, která ale vychází ze zákazu budovat vlastní vodní díla (přehrady a nádrže) kupodivu mohla znamenat překážku pro vybudování velkokapacitního střešního vodosběrného systému. Městští radní však zachovali zdravý rozum, a cisternovanou dešťovou vodu za přehradu nepovažovali.

„Pochopitelně, že prvky, které jsme využili při stavbě šestipatrové budovy v Seattle, nemůžeme s definitivní platností využít po celém světě,“ uzavírá Haves.

„Při stavbě mrakodrapu nemůžete počítat s dřevěnou konstrukcí nosníků. Ale i tím jsme dali městu jasný impuls – chceme se odvrátit od budov desítky pater vysokých, a vrátit zpět trochu té regionálně vhodnější, esteticky a historicky zapadající architektury, namísto věžáků.“