Řasy, které dokážou pojídat ostatní rostliny – nový zdroj biopaliv?

Při nedostatku uhlíku si jej umí řasy rodu Chlamydomonas v podobě celulózy „uloupit“ od jiných rostlin. Laboratorní objev vědců z německého Bielefeldu možná nezní až tak fenomenálně, může však mít zásadní dopad hned na několik oblastí vývoje alternativních paliv.

Chlamydomonas reinhardtii, primitivní řasa s nevšedními schopnostmi. Zdroj:ActualitePortail.fr
Chlamydomonas reinhardtii, primitivní řasa s nevšedními schopnostmi. Zdroj:ActualitePortail.fr

Rostliny potřebují sluneční energii, aby z vody a země získaly potřebné živiny a stavební materiály. Jednobuněčná řasa Chlamydomonas reinhardtii však nesází jen na důvěrně známý proces fotosyntézy, ale zná také alternativní způsob, jak si opatřit zdroj energie.

Dokáže čerpat celulózu od ostatních rostlin. Profesor Olaf Kruse z univerzity v Bielefeldu byl sám tímto objevem zaskočen: dosud se totiž mělo za to, že tato schopnost je jen výsadou bakterií a hub.

Při sérii experimentů v laboratorních podmínkách pěstoval Kruse spolu se svými kolegy mikroskopické vzorky řas za různých podmínek. Jedno z kultivačních prostředí bylo chudé na přítomnost oxidu uhličitého, obvyklého výstavbového materiálu při fotosyntéze.

Vědci se zajímali o to, jak bude řasa na neoptimální podmínky reagovat. Navzdory očekávanému strádání se ale řasa Chlamydomonas pustila do celulózy produkované ostatními rostlinami v nádrži.

Ukázalo se, že řasa je schopna produkovat vlastní enzymy, kterými dokáže trávit celulózu a rozkládat ji na menší a stravitelnější sacharidy. Ty jsou následně transportovány do nitra buňky a využity jako zdroj energie pro růst.

I když je řasa Chlamydomonas velmi primitivní, jde o vůbec první příklad rostliny schopné „živit se“, respektive stravovat se, jinou rostlinou. Otázkou, která zůstává prozatím nezodpovězena, je, zda to dokáží i jiné druhy řas.

Pro oblast produkce biopaliv je však takový objev zásadní. Představa, že by bylo možné rozkládat rostlinnou energo-biomasu jen prostým působením enzymů řas je více než lákavá. Náklady na energii vloženou do procesu tepelného rozkladu biomasy by totiž zcela odpadly.

Na světě bychom našli spoustu vhodného biologického odpadu, například po průmyslovém zpracování potravin či píce pro dobytek, který je však svou vnitřní strukturou nedostupný.

Rozkladné enzymy řas by jej však mohly rozložit do podoby snadno zpracovatelné, a přitom by to nestálo prakticky nic, než jen pár kultivačních nádrží.

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.