Historické mapy osvětlují správu říčních kanálů v Číně

Nález dvou desítek historických map z jihozápadní čínské provincie Jün-nan osvětluje, jak významně se lidé podepsali na tváři zdejší krajiny a jak pomáhali spoluvytvářet funkční síť říčních kanálů. Ty až donedávna zásobovaly odlehlejší regiony vodou.

Jedny z nejkrásnějších partií řeky Miju se prý nacházejí na dolním toku, předtím než vteče do jezera Erhai. Zdroj: University of Hertfordshire
Jedny z nejkrásnějších partií řeky Miju se prý nacházejí na dolním toku, předtím než vteče do jezera Erhai. Zdroj: University of Hertfordshire

Se stavbou první sítě vodních kanálů, které sloužily k zavodňování a také jako důležité obchodní trasy, začal už bájný Čchin Š’chuang-ti ve třetím století před naším letopočtem. Během dalších tisíciletí vzniklo zcela mimořádné dílo, které udivuje svým rozsahem dodnes.

V případě kanálů v provincii Jün-nan se však už od poloviny devatenáctého století nedá hovořit o „síti“. Neudržovaná koryta se pozvolna zanáší a vytváří spíše slepá ramena, bažinatá koryta a mokřiny.

Důležitou souvislost mezi prací místních obyvatel a udržování splavnosti kanálů odhalil až nález starých map, na kterém se podíleli výzkumníci z britské Univerzity v Hertfordshiru.

Objevené kartografické záznamy totiž v sobě kombinují jak čistě místopisné údaje s informacemi o stavu jednotlivých vodotečí a kanálů, jejich hloubce a splavnosti, tak i s údaji o lokální správě, která má zajišťovat jejich údržbu.

Závlahové kanály v provincii Jün-nan, které spolu s řekou Miju vytvářejí páteř tamního zemědělského hospodaření, měli totiž místní lidé dříve doslova na starost.

Popisky v mapách zaznamenávají, která část břehu či toku náleží konkrétnímu zemědělci, a ten je povinován pak na vlastní náklady a s vynaložením vlastních zdrojů udržovat svůj vodní úsek splavný a nezanesený. Kdo není schopen zajistit odbahňování toku, tomu je pozemek v následujícím roce odebrán.

Součástí map jsou i „pohotovostní“ instrukce, které můžeme chápat jako jakési mobilizační povodňové plány. V nich je zaznamenáno, které vesnice se budou v případě povodňové situace podílet na odstraňování škod na zavodňovacím systému.

Doktor Darren Crook z hertfodshirské univerzity k tomu poznamenává: „Na těch mapách je jednak zarážející jejich srozumitelnost, protože podle nich se dokázal zorientovat a rozdělit práci každý „správce“, aniž by musel mít právě inženýrské vzdělání. Rozhodně zajímavé je ale vidět i rozsah, v jakém dokázaly tisíce lidí pracovat na proměně svého životního prostředí.“

Na předělu sedmnáctého a osmnáctého století došlo v Číně k dramatickému navýšení poptávky po zemědělské půdě. Lidé začali hospodařit i na terasovitých polích v horských oblastech. Následná eroze půdy, a její splachy do říčních kanálů, pak způsobili výrazné navýšení hladiny v dolní části toku.

Lidé kolem řeky Miju, ústící do jezera Erhai, se tak museli začít velmi intenzivně starat o pročišťování koryta a vrstvení hrází. „Úžasné na celé dělbě práce bylo, že postupovala proti proudu, a každý tak musel pracovat na své „sekci“ v přesně stanovený čas,“ dodává Crook.

Podle Crooka pak navíc dvanáct sekcí jím sledovaného zmapovaného úseku přesně odpovídá „technickému“ řešení na zásobování vody, jaké by bylo zvoleno i dnes. Čína se dlouhodobě potýká s nedostatkem vody, včetně provincie Jün-nan, a možná nastane čas k oprášení historických plánů z poloviny devatenáctého století.

Sdílet:

3 komentáře: „Historické mapy osvětlují správu říčních kanálů v Číně

  • 24. 1. 2014 (16.02)
    Permalink

    Nemeli by je cistit po proudu? Tim padem by se uvolnene nanosy ostranily o neco nize po proudu a nezanesly jiz vycistene koryto, ne?

    Reagovat
    • 26. 1. 2014 (15.23)
      Permalink

      Systém čistění proti proudu je výhodnější v tom, že řeka spolupracuje a usazeniny z horního toku posílá níže. Usazeniny jsou malé a tedy se s nimi dobře manipuluje. Naopak čištění po proudu znamená, že síla toku se postupně zpomaluje a je tak náročnější. Navíc v horních pasážích jsou nánosy větší než na dolním toku.

      Reagovat
  • 24. 1. 2014 (9.29)
    Permalink

    Pokud se zanáší, tak by je mohli s dnešní technologií velmi snadno čistit, mnohem snadněji, než to dělali zemědělci v minulosti.
    Možná je škoda, že u nás nikdy nic takového nebylo zapotřebí. Ono čím více koryty řeka teče, tím má při povodni více místa, kudy téct. S vyšším obsahem plochy dna se zlepšuje vsakování vody, to je také důležité při snižování povodňovývh průtoků, ale zejména pro zlepšení hladiny podzemních vod.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.