Syndrom větrných turbín? Jsou hlasité jako tlukot lidského srdce

Diskuze o škodlivosti větrných elektráren zatím nekončí. Syndrom větrných turbín (Wind Turbine Syndrom, WTS) byl znovu podroben důsledné vědecké analýze, tentokrát v Austrálii. A hlavní závěr? Infrazvuk vycházející z rotujících listů větrných turbín není hlasitější, než tlukot lidského srdce.

Lidem v USA a Austrálii (a nejen tam) vadí větrné elektrárny jako takové, ne hluk, který vydávají. Větrné turbíny v okolí Vídně. foto: Jan Horčík
Lidem v USA a Austrálii (a nejen tam) vadí větrné elektrárny jako takové, ne hluk, který vydávají. Větrné turbíny v okolí Vídně. foto: Jan Horčík

Seznam zdravotních komplikací, připisovaných coby následků působení WTS, jako by nebral konce. Tělo prý může trpět fyzicky i psychicky. Srdeční onemocnění, poruchy trávení, malátnost, bolesti hlavy a závratě.

S tím, jak se větrná energetika prosazuje se stále větší intenzitou mimo jiné i v Austrálii, se pochopitelně množí i počet lidí stěžující si na příznaky WTS. Skupina inženýrů se proto rozhodla znovu prozkoumat „akustické“ pozadí této záhady. Jejich závěry obyvatele stižené WTS nepotěší.

„Hladina hluku produkovaného větrnými elektrárnami, je silně pod lidským vnímatelným prahem, a také i pod limity, stanovenými ze zdravotnického a hygienického hlediska, pro zdroje infrazvuku,“ zaznívá ve zprávě akustiků. „Jistě, hlasitost větrných elektráren se zvyšuje s rychlostí proudění větru, ale pořád zaniká v přirozeném pozadí, například šumění listů, trávy nebo povětří.“

Akustikové dále uvádějí, že lidské tělo je prakticky neustále obklopeno „infrazvuky“, jejichž přítomnost si často ani neuvědomujeme. Patří sem šumění moře, větru, nebo jen obyčejný „hluk“, způsobený našimi výdechy a nádechy.

Jsou tu i umělé, mechanické, zdroje infravzuku – vzdálené silnice a dálnice nebo hučení důlních strojů pod zemí. Hlasitost těchto zdrojů hluku je však vzhledem k lidskému vnímání značně relativní. Zvuky vycházející zvenčí nám prostě přijdou hlasitější, než naše vlastní přirozené hlukové pozadí.

Na výsledky práce australských akustiků navázali zdravotníci z USA, konkrétně těch najatých massachusettským Ministerstvem ochrany životního prostředí. I tady totiž s „chorobou“ zvanou WTS bojují.

Poslední takovou bitvou byla právnická pře, kdy několik obyvatel žalovalo výrobce energie, že střídavé záblesky (“flickers“) komíhajících se rotorových lišt jim způsobují těžké bolesti hlavy. Neuspěli, ale soudních jednání na toto téma čeká v  ještě dlouhá řada.

Zdravotníci zaměření na klinickou psychologii provedli sérii testů. Na dobrovolnících zkoumali následky působení infrazvuků (pravých i falešných), aby se dobrali k jednoznačnému závěru. Infrazvuk sledovaným subjektům neškodil, a mnozí jej ani neodkázali odlišit od jiného, přirozeného pozadí. Pozorovaní například netušili, že právě teď například naslouchají zvukům rotoru. Problém nastal teprve tehdy, když byl zvukový vjem doplněn o živý obraz.

Ze studie vyplývá, že to, co lidem tedy vadí, jsou spíše větrné elektrárny jako takové, nikoliv však produkovaný hluk, způsobující údajný syndrom větrných turbín. Massachusetší zdravotníci razí pro tento pocitový efekt pojem „nocebo“ (podobně jako „placebo“). „Lidé prostě nemají pocitově něco rádi, aniž by jim to nějak škodilo. Je to bezdůvodná nevraživost, která jim kazí život.“

Stephen Colbert, americký satirik, komentoval výsledky výzkumu v jednom ze svých příspěvků slovy: „Měly bychom prostě dál pokračovat ve spalování fosilních paliv. Lidem by zmizel problém s WTS z hlavy, a zůstal by normálně dál, v jejich plicích.“

Sdílet: