Japonský designér Makoto Azuma se stal v oblasti „zelených“ bytových trendů hotovým pojmem. Jeho poslední práce, vystavená na tokijské výstavě Tokyo´s House Vision Expo, však vzbuzuje spíše rozpaky. Lidem se na „zelený záchod“ moc nechce.
Rádi cestujete a čtete? Tak to určitě nevynechejte procházku po berlínské třídě Prenzlauer Berg, kde možná na vás čeká zajímavá kniha. A když už tam budete mít cestu, vezměte si i jednu s sebou navíc, na výměnu. Ulici zde totiž zdobí kiosky na výměnu knih, stylově provedené ve vydlabaných kmenech stromů.
Programy s leteckými a družicovými snímky typu Google Earth nemusí sloužit jen ke hraní. Tim DeChant na základě porovnání snímků jednotlivých městských částí velkých metropolí tvrdí, že přítomnost zeleně přímo odráží sociální situaci obyvatel „tam dole“.
Omer Arbel je talentovaným návrhářem netradičních bytových doplňků. Takových by se jistě našlo vícero, jenže ne každý je současně schopným kreslířem-malířem, foukačem skla, soustružníkem a kovářem. Jeho nová kolekce „.38“ však vzbudila velký zájem nejen spojením uvedených technik, ale také zapracováním kusu přírody tam, kde bychom ji tak úplně nečekali.
Nedostatek vody a postupující poušť je jeden z palčivých problémů 21. století. Neplatí to však jen pro Afriku. Postupujícími pouštěmi jsou ohroženy také milióny lidí v Indii, Číně nebo Jižní Americe. Vyjádřeno čísly, pouště ohrožují 30 miliónů čtverečních kilometrů úrodné půdy po celém světě. Není tak divu, že i architekti přizpůsobují své vize a návrhy takto nepěkné budoucnosti. Dnes vám představíme tzv. „živoucí horu“ (Living Mountain), která je jednou z odpovědí lidstva na rozpínající se poušť.

Španělská společnost Ceracasa nabízí jedinečné venkovní obklady pro moderní bydlení. Jde o produkty nazvané Lifewall a Bionictile. Lifewall je obklad, ze kterého vyrůstá tráv. Bionictile je porcelánová dlaždice, která za pomoci UV paprsků zlepšuje kvalitu ovzduší. pokračování…
Právě nedávno byla na Taiwanu dokončena stavba nového sportovního stadionu. Nic zvláštního. Kdyby ovšem tenhle stadion a) nevypadal tak úžasně, b) nebyl prakticky celý pokryt solárními panely. Celý projekt navrhnul architekt Toyo Ito. Stadion má kapacitu 50 000 míst a 100% energie získává ze své solární elektrárny.

V budoucnosti nebudou budovy po desetiletí jen tiše dřepět na svých místech. Budou dýchat, spát a probouzet se, a co víc, budou krásné. Tak si alespoň představuje budoucnosti světoznámý architekt William McDonough, který v roce 1977 poprvé v Irsku vybudoval dům poháněný solární energií a jehož v roce 1999 jmenoval magazín Time “Hrdinou planety”.





