Rozhovor: o projektu ekologické enklávy u Sychrova

Minulý týden jsme informovali, že u Sychrova vzniká ekologická vesnička. Vyzpovídali jsme proto aktuálně duchovního otce projektu J.A. Dolečka o tom co tento projekt obnáší, jaké jsou jeho cíle a kolik lidí se dosud zapojilo.

Pozemky pro budoucí ekologickou vesničku u Sychrova, foto: sady.unas.cz
Pozemky pro budoucí ekologickou vesničku u Sychrova, foto: sady.unas.cz

Jaký je cíl vašeho projektu?

J.A. Doleček: Přál bych si nabídnout příležitost lidem, kterým se lokalita líbí, a mají chuť zkusit něco nového. Lidem, kterým je vlastní vztah k přírodě a alternativním řešením. Jsem vděčný za nové kontakty, inspirace druhých a jsem připraven přizpůsobit se konečnému stavu enklávy na základě seberealizace ostatních. Mohu jen doufat, že bude laděna do tohoto pojetí.

Co historie pozemků, nových sadů u Sychrova, na kterých by se v budoucnu měla rozkládat ekologická vesnička?

J.A.D. Před sady tu byla louka částečně zarostlá šípkovými keři, sklízelo se tu seno. Sad vznikl po revoluci, a později byl díky dotacím rozšířen. Původní vize projektu vznikla v době kdy sadaři, kteří zde nikdy nepoužívali chemické postřiky, odešli, a došlo ke změně v územním plánu. Pak už to byla příležitost najít lidi podobného smýšlení.

Je to skutečně malebný kousek krajiny, ale ze stavebního hlediska to tu nevypadá moc prakticky.

J.A.D. Ano, infrastruktura a napojení na sítě je jedním z bodů, který se aktuálně řeší. Zatím vsak zájemci o bydlení mají své představy – nehledají napojení k plynofikaci, chtějí raději vrtanou studnu než vodní řad, dávají přednost kořenové čističce místo kanalizaci a jsou zde i odvážnější projekty pro energetickou soběstačnost či samostatnost ve stravování.

Kolik by tu mohlo stát domů a pro koho je bydlení v sadech určeno?

J.A.D. Záleží, jak dopadnou jednání o druhé etapě. V případě rozšíření enklávy by tu mohlo být jedenáct, možná čtrnáct domů a využívaný sad. Co se věkového rozložení „osadníků“ týče, jsou to lidé mezi dvaceti až čtyřiceti lety, různého zaměstnání, zálib a koníčků.

A teď ty ryze praktické otázky. Kolik je prosím do projektu v současné době zainteresováno lidí?

J.A.D. Do projektu je v současné době zapojeno jedenáct lidí ze strany zájemců o pozemky, celkem se jedná o šest pozemků.

Kolik lidí zatím pozemky zakoupilo a za jakou cenu?

J.A.D. Stále jednáme o odkupu pozemků, jejich geodetickém vyměření a potřebných sondáží kvůli kvalitě půdy, stability podloží. Městem navržená cena se pohybuje kolem 3000 300 korun za metr čtvereční.

Co postoje místních starousedlíků? Jaký byl jejich pohled na vznik ekologické osady za humny?

J.A.D. Názory různé. Někdo zaměnil pojmy „komunitní“ a „enkláva“ za sektářství, pro jiné jsme byli skupinkou podivínů, kteří se chtějí vyčlenit. Když můj kolega zmínil technický termín „konopná izolace“, vyvolalo to u některých dojem, že půjde o pěstírnu marihuany. Na druhou stranu jsou lidé, kteří tuto formu výstavby vítají, někdo považuje tuto formu za normální věc. Jsem rád, že ze strany obce máme širší podporu a například i osadní výbor nám vychází vstříc, za což velmi dekuji.

A co estetický vzhled lokality a krajinný ráz? Nebudou se stavby opticky tlouci

J.A.D. To bude asi ten nejzábavnější krok: najít architektonické a urbanistické souznění mezi „osadníky“ navzájem a pak mezi námi a městem. Vzhledem k tomu, že záměry osadníků se celkem shodují, například všichni si přejí mít jeden společný prostor s nedělenými pozemky, je snaha pronajmout si navazující pozemky či sad, je zájem o zelené střechy – bude snad dohoda relativně snadná.

Jak dlouhá doba byla mezi vznikem myšlenky v hlavě a prvními kroky k realizaci?

J.A.D. Přibližně dva až tři roky, pokud k tomu připočtu čas prapůvodní změny územního plánu, kterou prosazoval Osadní výbor tak celkem asi pět let.

Co se ukázalo být zatím jako ten největší problém vůbec?

J.A.D. Je to radost učit se novému, poznávat a narážet na překážky. Myslím si, že v zásadě tu není problém jako takový. Člověk v podstatě nemůže nic ztratit, pouze „získat“. Pokud se něco nezadaří nyní, zadaří se příště. Obdivuji lidi, kteří mají vlastní vizi, jsou zruční, otevření, mají snahu jit si za svým snem, cílem a jsem vděčný za to, ze investuji svoji energii a čas do společných věcí a aktivit – jsem rád, ze jsem mohl takové lidi potkat – pak je těch problémů o mnoho méně…

A teď to nejnáročnější: Představte si – uplyne dvacet let, a mezi sady je spousta domů. Jak to tam asi vypadá?

J.A.D. Tak, jak si lidé nyní přejí.

Sdílet: