Stane se dřevní líh konkurentem biopaliv z kukuřice?

Palivo vyrobené ze dřeva se může stát do roku 2020 konkurenceschopným vůči ostatním zdrojům biopaliv, například kukuřici. Stávající nevýhodnou pozici dřevní biomasy a celulózního etanolu na trhu s biopalivy stvrzuje zejména fakt, že náklady na úpravu zařízení ke komerční produkci jsou značné, narozdíl od zemědělsky snadno obhospodařovatelných plodin.

Přitom podle studie Univerzity britské Kolumbie (UBC), jejíž závěry shrnul i server ScienceDaily, je dřevo ideálním udržitelným zdrojem ethanolu pro budoucnost. Klíčem k budoucí konkurenceschopnosti má být podle badatelů zajištění masivní produkce, která by srazila náklady na ekonomicky přiměřenou hodnotu.

Prorazit na americkém a kanadském trhu s novým zdrojem biopaliva není snadné, už proto že vlády obou zemí dotují samotnou udržitelnost stávajících projektů, a nemají zájem na vytváření pozice nového konkurenta.

„Jen když se produkce zvýší na průmyslovou úroveň, může se dřevní líh stát konkurentem tradičních biopaliv,“ tvrdí autorka studie Jamie Stephenová, doktorandka UBC. Při masivní produkci by se dokonce model celulózního etanolu jako paliva obešel bez vládních dotací.

Otázka, jak zlepšit pobídky pro domácí investory, by se dala vyřešit tím, že se sníží kapitálové náklady na potřebné zařízení. Část investice by se vracela zpět ziskem generovaným sekundárními produkty, například výrobou elektřiny. Nejdražší položku ale ještě stále představují průmyslové enzymy, které se využívají k rozložení dřevní hmoty.

Vytvoření celulózního paliva v průmyslovém měřítku by prý ale mohlo snížit i tyto náklady. Kde ale nalézt vhodnou investiční pobídku? Prvním krokem bylo vyhlášení Zákona o energetické nezávislosti a bezpečnosti USA z roku 2007.

V prohlášení se zmiňuje, že do roku 2022 musí být splněn limit produkce 117 miliard litrů lihu jako paliva ročně. Obdobný krok učinila i Kanada, která se rozhodla pro pětiprocentní podíl obnovitelných zdrojů paliv.

Dřevní paliva produkují srovnatelně méně emisí a spotřebovávají ve výrobním procesu méně vody. Celulóza, hlavní součást dřevní hmoty, představuje nejpočetnější polymer na Zemi, narozdíl od škrobu a cukrů, které můžeme získávat v dostatečné míře jen z několika druhů rostlin, jako například cukrové třtiny, řepy či kukuřice.

Dobrým argumentem vizionářů dřevního lihu je i fakt, že celulózu narozdíl od cukrů a škrobů lidský organismus nestráví, tudíž se vyhýbáme nebezpečné situaci, kdy by byly produkovány paliva namísto potřebných potravin. „Z jednoduché analýzy nákladů a zisků vychází kukuřice jako ta levnější a přístupnější varianta,“ připouští Stephenová.

„Je to ale jen otázka časového měřítka. Pokud budeme započítávat i faktory zabezpečení dlouhodobé energetické soběstačnosti a dopad pěstování zdrojů biopaliv na životní prostředí, rázem se stává dřevní hmota mnohem lákavější a konkurenceschopnější alternativou pro Spojené státy i Kanadu.“

Stephenová výstražně připomíná situaci v Brazílii, kde po dlouhá léta běžela diskuze, kterou cestou produkce biopaliv se vydat. Volba nakonec dopadla dobře pro cukrovou třtinu, která se stala díky dotacím mezi zemědělci brzy populární.

Drtivá většina aut začala jezdit na flexibilní druhy paliv, jenže to záhy vedlo k přetížení státní pokladny a úplné vyčerpání dotace. V ten moment se produkce cukrové třtiny přestala opět vyplácet. „I proto je zásadní, aby výroba biopaliva byla ekonomicky zajímavá a životaschopná i bez dotací,“ tvrdí Stephenová.

„Prozatím stálo vládu USA nemalé peníze, provádět výzkum v oblasti alternativních paliv získaných z kukuřice. Ale ekonomicky úspěšný model to zatím skutečně není. Dřevní hmota představuje mnohem schůdnější cestu.“