Amerika může pokrýt 3 % spotřeby elektřiny z hydroelektráren

Američanům nedá jejich voda spát. Hydrokinetický potenciál vodních nádrží, jezer, vln v moři i na pobřeží, síla přílivu, mořských proudů a pochopitelně toky řek – představují příliš lákavý obzor pro čistou a levnou elektřinu, než aby zůstaly nepovšimnuty.

Zhodnotit „vydatnost“ těchto hypotetických zdrojů energie se proto pokusili inženýři z Výzkumného ústavu pro zdroje elektřiny (Electric Power Research Institute, EPRI). Ve spolupráci s Ministerstvem energetiky se proto rozhodli vyčíslit, kolik energie by se teoreticky dalo získat, a jaké konkrétní lokality se z hlediska budoucího rozvoje hydroelektráren jeví jako nejslibnější.

Odborníci analyzovali průměrné roční, denní a maximální průtoky na celkem 71 398 říčních segmentech osmačtyřiceti sousedících států, plus několik řek na Aljašce, aby se dostali k ohromujícím číslům.

Čistě teoreticky ve vodě dříme síla, vyjádřená ročním výkonem 1381 terrawatthodin (TWh/rok). To by znamenalo, že při plném využití by čtvrtina roční spotřeby USA mohla jít na vrub právě tomuto zdroji energie.

Pochopitelně, že není možné budovat všude a za všech okolností. Odborníci z EPRI se proto soustředili jen na ty lokality, které se zdají být vzhledem k potenciálnímu výkonu, patřičné infrastruktuře, návratnosti investice a svému umístění nejoptimálnější. Tyto požadavky zredukovaly hydrokinetický potenciál na 120 TWh/rok, tedy přibližně 3 % roční spotřeby Spojených států.

Jako „nejvýnosnější“ regiony se jeví úsek dolního toku řeky Mississippi, kam spadá téměř polovina teoreticky plánovaných zařízení (47,9 %). Z hlediska technicky realizovatelných zdrojů pak připadá v úvahu Aljaška (17,1 %), severozápadní/pacifický region (9,2 %) a území překrývající se se státem Ohio (5,7 %). Výsledky EPRI nepřinesou Američanům klidný spánek, ale spíše dají konkrétnější podobu jejich snům.