Stavíte dům? Každá vypitá láhev piva se počítá

V roce 1960 si při výletu na karibský ostrov Curacao povšiml Alfred Heineken, majitel známého pivovaru, dvou věcí. Tím první byly pláže poseté odpadky a lahvemi, druhou pak – protože si plánoval vystavět zde letní sídlo – absolutní nedostatek stavebního materiálu. A tak se v šedesátých letech zrodil v jeho hlavě nápad, který by se dnes mohl možná dočkat znovuoživení. Cihly a pivní flašky se staly jedním.

Jednoduchost sama. A vyrábět stavební materiál? Radost. Zdroj: Inhabitat.com
Jednoduchost sama. A vyrábět stavební materiál? Radost. Zdroj: Inhabitat.com

Jeho myšlenka vycházela z prostých principů. Zatímco na řadě ostrovů v Karibiku není o alkohol potažmo pivo z jeho pivovaru nouze, se stavebninami už je to o poznání horší.Tím, že by začal produkovat pivní láhve v takovém tvaru, že by současně mohly uchovávat jeho nápoj, a zároveň sloužit jako jednoduché skleněné cihly, by vyřešil i problém se všudypřítomnými odpadky.

A skutečně, první řada hranatých lahví WOBO („World Bottle“) sjela už za tři roky z pásu. Na rozpracování Heinekenovi myšlenky se postupně podílela řada tehdejších odborníků z řad designérů a architektů, například Holanďan John Habraken. To on ve finále dotáhl ideu „cihly, co udrží pivo“ do konce.

Ve finální verzi pak byly k dostání dva tvarové modely – 350 mm verze, kterou bylo možno klást horizontálně a 500 mm verze určená k výplním a sestavení stěn. Podle plánů by na jedno skutečně jednoduché obydlí bylo zapotřebí asi 1000 těchto lahví. To není sice málo, ale ve vzpomínkách Heinekena na špinavé pláže Curacaa to nebylo nesplnitelné množství.

Problém byl s evrospkým trhem. Pitné cihličky se běžným konzumentům nápoje moc nepozdávaly, a v Evropě, kde o stavební materiál nebyla nouze, se myšlenka na využití „druhořadého“ skleněného staviva neujala. Z výrobní linky nakonec sjelo jen 100 000 lahví tohoto WOBO tvarového pojetí.

Alfred Heineken si nakonec nechal postavit na svém pozemku v Noordwijku malý zelený přístěnek z pivních lahví, ale prakticky jinde už nebyly stavebně zhodnoceny. O popularizaci nápadu se pokusil ještě v roce 1976 designér Rinus van den Berg v rámci expozice Domus.

Pak ale nastalo dlouhé období ticha. Hranaté WOBO láhve se staly ceněnou sběratelskou kuriozitou. Nápad holandského pivovarníka začíná po letech znovu ožívat. Myšlenka na uzavření výrobního koloběhu, a zhodnocení „odpadního materiálu“ jako staviva, zvláště v regionech, kde je materiálu nedostatek (a o konzumenty alkoholu tu stejně nemají nouzi), zaujala Williama McDonougha a Micheala Braungarta, kteří se pokusí o znovu-oživení nápadu.

Sdílet:

2 komentáře: „Stavíte dům? Každá vypitá láhev piva se počítá

  • 31. 3. 2014 (8.55)
    Permalink

    Už delší dobu řeším, jak dostat světlo do jednoho pokoje bez oken. Luxfery jsou drahé a ty levnější se mi nelíbí. Tohle vypadá na docela dobrý kompromis. Pokud by to bylo i v nějaké světlejší variantě, bylo by to skvělé.

    Reagovat
    • 4. 4. 2014 (17.57)
      Permalink

      To je staré jak jochy tento nápad, jde to i s kulatými, jenom to chce víc betonu, třeba sirupovými, nebo od rumu, vodky… Ale asi nejlevnější budou omniovky.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.