Tajná přísada na stavbu Velké čínské zdi? Obyčejná rýže
Architektura a archeologie k sobě mají někdy skutečně blízko. Dokazuje to příklad z Číny, kde se vědci pokoušeli po několik desetiletí odhalit tajemství „tajné přísady“ přidávané do stavební malty. 
Jen díky ní se totiž většina historických staveb, z nichž některé dosáhly úctyhodného stáří 1500 let, stále drží, navzdory zemětřesením a zubu času, jako za dob dávných dynastických císařů. Výsledek práce mezinárodního týmu vědců je překvapivý. Onou tajnou přísadou je totiž obyčejná lepivá rýže.
Možná namítnete, že při stavbě Karlova mostu se do malty také přidávalo leccos, například vajíčka. Jenže zatímco pozitivní účinek bílků a žloutků v maltě zatím neprokázala hodnověrná stavební studie, rýže v maltě monumentálních čínských pamětihodností prý skutečně dokázala zázraky.
Bingjian Zhang, vedoucí výzkumu, upozorňuje na účinky jednoho z obsahových polysacharidů v lepkavé rýži, amylopektinu. Tato škrobovitá látka totiž reagovala vynikajícím způsobem s uhličitanem vápenatým, a projevila se zvýšenou odolností a mechanickou pevností, než samotná vápenná malta.
K odhalení „tajné přísady“ pomohly stavební záznamy z období dynastie Ming. Zhang je sice zaměřením chemik, a nikoliv milovník historických archiválií, ale díky dějepisně zdatnějším kolegům objevil, že v těchto přesných záznamech něco nesedí.
Relativně malé množství dělníků, přidělených na stavbu, dokázalo podle uvedených údajů spotřebovat až příliš velké množství rýže, než by bylo obvyklé. Lepkavá rýže už byla delší dobu v podezření, ale císařští stavbyvedoucí důsledně své stavební technologie utajovali. Usvědčili je až historické záznamy.
Z odhalení 1500 let starého receptu na pevné zdi hradeb, chrámů i paláců nemá radost jen Zhangův tým, i když závěry jejich studie publikoval prestižní vědecký magazín Americké chemické společnosti Accounts of Chemical Research. Nadšení jsou především restaurátoři, kteří dlouhodobě o záchranu a zachování krásy historických budov usilují.
